Časopis Senát 1/2019 - Dojde k rekodifikaci pětapadesátiletého civilního procesu?

Konference v Senátu:

DOJDE K REKODIFIKACI PĚTAPADESÁTILETÉHO CIVILNÍHO PROCESU?

„… Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“ Ač nešlo o seminář – a pionýr slepých uliček Jára Cimrman se nedostavil, odhalili jsme „slepou uličku“, či spíše „magistrálu“, my v rámci konference na téma „Nový civilní proces z pohledu praxe“, kterou organizoval náš senátní Ústavně-právní výbor ve druhé polovině listopadu loňského roku v Hlavním sále Valdštejnského paláce. Na uspořádání této akce jsme se dohodli s místopředsedou Nejvyššího soudu ČR Romanem Fialou půl roku předtím a šlo o reakci na „věcný záměr nového civilního řádu soudního“ Ministerstva spravedlnosti, ale i o protiváhu ke třem ryze teoretickým konferencím, které prosazovaly a objasňovaly tento věcný záměr vypracovaný akademiky.

Proto jsme do naší horní parlamentní komory sezvali vskutku špičkové odborníky z řad soudců, advokátů, notářů aj., tedy představitele a vrcholné reprezentanty všech právnických profesí, kteří s civilním procesním právem každodenně pracují. Ostatně jejich výčet najdete na pozvánce na akci, uložené na našem senátním webu.

Jak jsem v rámci svých vystoupení zdůraznil, soudci musí být garanty rychlého a spravedlivého procesu a k tomu potřebují zásadní procesní předpis, jenž jim takové rozhodování umožní. Právě proto musí mít soudci hlavní slovo při posuzování konečné formy zcela nového civilního soudního řádu. A my senátoři pak musíme v rámci legislativního procesu za naše občany pohlídat, aby byl procesní předpis jednoduchý a srozumitelný občanovi (i nám), reagoval na to, co se kolem nás děje, a zohledňoval i vývoj naší společnosti. Zkrátka dle římského: „Salus populi suprema lex esto“ („Blaho lidu nechť je nejvyšším zákonem“ M. T. Cicero).

Vlastní průběh konference se dá stručně shrnout konstatováním, že se legislativní komise vydala naprosto špatnou cestou, kdy (zřejmě i dle „zcestného“ zadání) směřuje za starým rakouským modelem, který je pro náš stát a současnost nepoužitelný a vrátil by ho někam do 19. století. Zejména zkušení soudci označili návrh nové úpravy civilního procesu za neopravitelný, zcela odtržený od reality, když tvůrci z řad akademiků vůbec neznají soudní praxi, neboť se v ní ani nepohybují. Nadto se nikdo z autorů věcného záměru neptal vedení ani soudců Nejvyššího soudu, ale ani u soudů nižších, na jejich názory, připomínky a zkušenosti z praxe. Nedošlo ani k analýze stávajícího civilního soudního řádu ke zjištění, co je vlastně potřeba měnit a upravit. Paradoxně tak dle soudců dochází k odstraňování institutů, které jsou v soudní praxi funkční a zrychlují rozhodování. Řečníci, ale i další špičkoví právníci se shodli na tom, že práce na novém civilním soudním řádu musí začít znovu od začátku, a to po analýze současných předpisů a zkušeností z praxe. Konference tedy jednoznačně potvrdila, že se nový stěžejní procesní předpis vydal úplně špatným směrem, který by nebyl funkční, resp. životaschopný. Je evidentní, že se tak ocitl (jak shora uvedeno) ve slepé uličce.

Ale záměr konference byl splněn, když ukázal správnou „rekodifikační“ cestu k modernímu civilnímu procesu. Nutno však připomenout, že nová procesní norma měla legislativně doprovázet nový občanský zákoník už před pěti lety. Nepochybným přínosem akce byla i stálá přítomnost ministra spravedlnosti a jeho náměstků, kdy na závěr ministr Jan Kněžínek přislíbil nápravu předlohy směrem k praxi a zapojení expertů z praxe do další legislativní práce. A ta určitě potrvá další roky. Snad k nám do Senátu dorazí dřív, než ta současná dosáhne „důchodového věku“. A jako „trestňák“ jen dodávám, že s trestním řádem soudním z roku 1961 je to ještě horší, má za sebou přes sto novel – a už dávno mělo dojít aspoň k výraznému zrychlení přípravného řízení.

Miroslav Antl

předseda Ústavně-právního výboru

Zdroj: Časopis Senát 1/2019