Časopis Senát 4/2018: „Od kolika let smí dítě na sociální sítě…?“

„Od kolika let smí dítě na sociální sítě…?“

Myšleno samozřejmě v ČR - a bez souhlasu rodičů. I touto otázkou jsme se zabývali na květnové konferenci „Právo a děti v kyberprostoru“, uspořádanou naším ÚPV ve spolupráci s Národním centrem bezpečnějšího internetu (NCBI).

Od 25. 05. 2018, tedy od účinnosti evropského Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), smějí v ČR děti na sociální sítě bez dalšího souhlasu až od 16 let. Naše vláda zaspala a na rozdíl od jiných států EU nevyužila možnosti tuto problematiku upravit „národním“ zákonem. Učinila tak až po takřka dvou letech a Poslanecká sněmovna aktuálně projednává (pod č. 138) vládní návrh zákona o zpracování osobních údajů. Ten mj. v § 7 navrhuje stanovit způsobilost dítěte pro souhlas se zpracováním osobních údajů od 15 let. Na naší konferenci se takřka všichni vystupující přimlouvali za nejnižší možnou věkovou hranici 13 let. Například Česká rada dětí a mládeže argumentuje vlastním výzkumem, NCBI vyzvalo k nastavení hranice na 13 let i zákonodárce. Zkušenosti ze škol údajně ukazují na to, že minimálně polovina dětí na Facebooku zadává falešné datum narození a svůj účet má ještě před dosažením 13 let. Pojistkou není ani uvádění čísel platební karty apod. Častým tvrzením je, že děti stejně nebudou navrhovanou věkovou hranici respektovat a budou si „podvodně“ zakládat účty (jako dosud) už od svých 10, 8, či 6 let. Taková argumentace nás může zavést až mezi „mateřskoškoláky“, kteří se na sociální sítě dostanou „hravě“. :-) Názory dětí jsou tedy jasné. A diskuze v dolní komoře nesleduji - i z obavy o své psychické zdraví :-) Já coby celoživotní trestní právník vycházím z věkové hranice trestní odpovědnosti, jež v ČR začíná dovršením 15. roku věku. Argumentuji přečinem ohrožování výchovy dítěte, který mj. upravuje trestní odpovědnost rodičů a všech, jež zodpovídají za výchovu, resp. „nevýchovu“, dětí (mladších 18 let), a to i při tzv. nevědomé nedbalosti, kdy postačí pachateli prokázat, že o porušování zákona „vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl“. Dlouhodobě varujeme před nebezpečími a nástrahami internetu a vyzýváme k ochraně dětí. Ano, zejména děti je nutno před kyber-predátory chránit, ale stejně tak je nutno upozorňovat i na jejich příp. odpovědnost za kriminální chování vůči ostatním. Odpovědný pohyb na sociálních sítích je věcí ochrany, ale i odpovědnosti za chování na nich.

V nejbližší době by měl dorazit předmětný legislativní návrh do naší horní parlamentní komory – a já jsem přesvědčen, že se k „internetové zletilosti“ povedou rozsáhlé rozpravy i u nás. Lze předpokládat, že tyto budou argumentačně podobné jako při diskuzi o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti (kdy já osobně jsem zastáncem snížení podle povahy zločinu a osobnosti pachatele). I průměrné dítě nejpozději od povinné školní docházky ví, že nesmí krást, loupit, vraždit, znásilňovat, apod., ale málokterý středoškolák ví, co je tzv. morální podvod (tedy přečin poškození cizích práv), anebo zločin křivého obvinění (veřejně přístupnou počítačovou sítí), či neoprávněné nakládání s osobními údaji, porušení tajemství dopravovaných zpráv, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií a desítky dalších (které Vám obsáhle objasním v rámci svých vystoupení senátních :-) ).

Ostatně už samo „udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti přímo jemu…“ zní poměrně složitě i pro dospělého. Nechť děti radši sportují a mají další zájmy s bezprostředním osobním (sociálním) kontaktem. A nejlepší by bylo je od počítačů vyhnat J Takže moje odpověď na otázku shora je jasná: Od patnácti let…!

Zdroj: časopis Senát 4/2018