29.05.2012 Online kriminalita - prevence a legislativa. Mezinárodní hlediska

„Online kriminalita - prevence a legislativa. Mezinárodní hlediska“

29. května 2012, 9:00 - 14:00 hod.

v Jednacím sále, Valdštejnské nám. 17/4, Praha 1

Neautorizováno

Záznam z konference „Online kriminalita, prevence a legislativa. Mezinárodní hlediska.“ ze dne 29. 5. 2012

Předsedající: Dobrý den tady v Senátu, vidím i známé tváře. Je to dobrá zpráva, je zřejmé, že jsme vás našimi konferencemi neotrávili. To je určitě dobrá věc. Ale druhá věc, a to je možná ne tak dobrá zpráva, že je ještě řada věcí k řešení a že bychom potřebovali ještě určitě nějaké povídání k tomu, abychom nasáli inspiraci a možná začali něco v tomto případě řešit, co se týče právě on-line kriminality.

Jsem moc rád, že se můžeme potřetí sejít také na této nádherné půdě, na půdě Senátu Parlamentu ČR, a to díky doktoru Miroslavu Antlovi, senátorovi a zároveň předsedovi ústavně-právního výboru Senátu PČR. Děkujeme moc za to, že jste nám dal azyl tady u vás v Senátu. Pan doktor Miroslav Antl! (Potlesk.) Také vám bude patřit úvodní slovo, ale než se k tomu dostaneme, poprosím ještě pár organizačních záležitostí.

Program máte před sebou. Bude v něm jedna drobná změna, k tomu za chviličku, ale jedna podstatná věc: vy, kteří sedíte teď tady v sále, tak tady v sále, ani v předsálí, kde jsou kožené sedačky, prosím nekonzumujte ani jídlo, ani pití. Je to požadavek Senátu. Občerstvení samozřejmě bude, bude pauza na kávu, čili tam se budete moci občerstvit. Jediní, kdo mají drobnou výjimku jsou ti, kterým nesmí vyschnout hrdlo, a to jsou ti, kteří tady budou mluvit, a prvním z nich bude právě pan doktor Miroslav Antl. Tak jestli vás můžu poprosit, pane doktore, o úvodní slovo naší konference. Jinak když potom budou panely a otázky, tak samozřejmě mikrofon se ovládá stisknutím tlačítka. Uvidíte, že svítí tzv. červená tak jako například v rádiu. Pane doktore, mikrofon je váš.

Senátor Miroslav Antl: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, vítejte u nás, vítejte nikoliv na půdě, ale v bývalé konírně, tedy v Jednacím sále Senátu PČR. Jsem rád, že se tady potkáváme vlastně s některými už potřetí, s některými podruhé, s některými poprvé, ale určitě jde o akci, která je vítána, a očekávám přínos, tak jak byl dosud.

Jinak bych chtěl upřesnit ještě - nejen já, ale pozval vás celý v uvozovkách můj ústavně-právní výbor Senátu PČR, když jsme se na schůzi, kde jsme schválili program a celou akci, shodli na tom, že jde o akci, která je nezbytně nutná a bude nutná samozřejmě i do budoucna, takže doufám, že budeme pokračovat v této takřka již tradici.

Na minulé konferenci jsme vyřešili i problémy, a já jsem rád, že jsou konference či veřejná slyšení, která skutečně končí nejen pozitivně, ale zejména konkrétním přínosem, a minule jsme se shodli na závěrech ve vztahu k nadnárodním telekomunikačním operátorům a vlastně podařilo se nám vyřešit něco, co trápilo Policii ČR a potažmo v rámci přípravného řízení trestního i státní zástupce. Dnes určitě, tak jak jsem se díval na program, půjde o náplň takřka semináře, která by zase měla navázat, to znamená, měli bychom se dozvědět i nové věci, a proto já, který jsem zde minule přednášel pohled trestní odpovědnosti na tuto problematiku z pohledu nového trestního zákoníku, tak bych se jenom opakoval. Sice jsem si připravil tady exkurz do trestního zákoníku, ale chtěl bych říct úplně něco jiného, a proto ty papíry nechám složené.

Chtěl bych říct to, že stávající trestní zákoník je skutečně moderní, máme skutkové podstaty postihu těchto nebezpečných jevů, které ohrožují naše děti, tedy nebezpečný internet, máme dost prostředků a zejména tedy orgány činné v trestním řízení, aby mohly postihnout veškeré projevy, které jsou s tím spojeny. Já jsem se teprve letos díky tomu, že na stáži v Senátu PČR je studentka, dneska už bakalářka Lenka Klivandová, která přišla s tím, že bude dělat bakalářskou práci na téma groomingu, vůbec dozvěděl, že něco takového je. Myslel jsem si, že to je jedno, že to je kyberšikana všechno a grooming, že je něco takového, a teprve pak jsem se dozvěděl, že to tak není, a hledal jsem trestní odpovědnost této úvodní části, která pak navazuje na kyberšikanu, a zjistil jsem, že trestní postih je velmi problematický, ale že trestní zákoník zná skutkovou podstatu a vlastně nemusíme si vymýšlet nové a nové skutkové podstaty jako, já nevím, trestný či kyberšikany apod. Stačí, abychom plně využívali stávající trestní zákoník, a v podstatě ten, kdo začíná s tím, že navazuje kontakty s dětmi pod jinou identitou a snaží se je vylákat někam na místo, kde pak může dojíst k následnému zločinu, i tento první kontakt lze postihnout podle trestního zákoníku. V podstatě když se podíváte na přečin poškození cizích práv, tak je to morální podvod a v podstatě ten, kdo se vydává za někoho jiného, kým ve skutečnosti není, tak se ho dopouští.

Samozřejmě je to v přístupu, je to v dovození trestní odpovědnosti a jsem přesvědčen, že do budoucna se budeme setkávat s dalšími a dalšími projevy. My tady v Senátu a já jako garanční zpravodaj jsme řešili senátorský návrh na rozšíření skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. Někdo tomu říká stalking, ale česky správně nebezpečené pronásledování s tím, že předkladatel, jeden ze senátorů, chtěl, abychom rozšířili formální znaky skutkové podstaty a já jsem mu na tom rozšíření na jednotlivých navrhovaných formálních znacích skutkové podstaty dokázal, že to není potřeba, že trestní zákoník prostě zná už trestní postih pro to, co on navrhuje. Pak chtěl zpřísnit trestní postih. Víte, já jsem tady kritizoval zpřísňování trestního postihu za každou cenu. Tvrdím, že ve chvíli, kdy soudci nám řeknou, že jim nestačí stávající trestní sazba a že chtějí zvýšit trestní sazbu, já budu první, který to bude prosazovat, ale podíváte-li se na rozsudky, málokdy najdete rozsudky na samé horní hranici trestní sazby a navíc nepodmíněné tresty odnětí svobody. Nejsou tam. A není třeba upravovat trestní zákoník. Naučme se s ním prosím zacházet. A to je samozřejmě výzva, kterou já říkám i státním zástupcům, protože oni jsou garanty přípravného řízení trestního, a občas vídáváme a slýcháváme, že policie něco neudělala, policie zanedbala. Ne! Státní zástupce odpovídá za přípravné řízení trestní, a pokud někdo má pochybnost a má připomínky k Policii ČR třeba v rámci podávání trestního oznámení, paragraf 158 odst. 2 trestního řádu říká jasně, že občan má právo podat trestní oznámení i ke státnímu zástupci.

Takže využívejme stávajících právních předpisů a opět tak jako loni jako předseda stále ještě ústavně-právního výboru Senátu PČR vám nabízím legislativní součinnost, nabízím vám konzultace v tomto směru, ale prosím v rozumném rozměru, to znamená, až skutečně budeme potřebovat postihnout to, co je nové, a nenajdeme adekvátní trestní postih, pak se podívejme do trestního zákoníku a já budu první, který navrhne změnu trestního zákoníku. Mluvil jsem teď zase jako státní zástupce, ale mě to postihlo, 22 let jsem byl a budu až smrti zřejmě. Přišel jsem později, za což se omlouvám, ale stihl jsem svoje 15minutové vystoupení v rámci několika minut.

Já vám přeji hlavně hodně zdraví, ač neshrnuji celou konferenci, nejsem Cimrman, ale možná bych to i dokázal, ale dneska očekávám, že se dozvíme skutečně něco nového. A přeji vám, aby se vám líbilo pak třeba odpoledne i ve Valdštejnské zahradě. Senát PČR je nejen krásný, je i důstojný a je i důstojný ve svém projevu. To, co vídáte v televizi, je spíše Poslanecká sněmovna, od které já se distancuji takřka jako vždy. Takže prosím řešme v klidu a ústavně-právní výbor Senátu PČR vás vítá a já s ním a znovu nabízím, jsme připraveni pomoci řešit jakoukoliv situaci, a vlastně když se rozhlížím, tak i ostatní přednášející tady nejsou poprvé a věřím, že toto naše setkání bude opět plodné a přínosné. Příjemný den přeji! Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající: Já děkuji panu doktoru Miroslavu Antlovi za jeho úvodní vstup. Trošku jsem si vzpomněl, nedávno jsem mluvil s panem doktorem Josefem Baxou, předsedou Nejvyššího správního soudu, a on říkal: prosím vás, hlavně ne už žádné další zákony. Tak možná takhle by se to také dalo shrnout.

Teď nastává jedna drobná změna v programu. Měl vystoupit pan Jiří Palyza, ale my to prohodíme, z technicko-organizačních důvodů vystoupí pan Václav Mach s přednáškou Zapojení ICT průmyslu do projektů ochrany uživatelů internetu. Pan Václav Mach z Microsoftu je také členem představenstva ICT Unie. Dobrý den.

Pan Václav Mach: Dobrý den všem, kteří jsou zde v sále, dobrý den, pane senátore, dobrý den všichni, kteří jste si udělali čas na toto velmi důležité téma. Já děkuji za toto flexibilní přehození v programu, ale ono i vlastně logicky zasáhne do toho, co v programu dnešního dne je zamýšleno, a tudíž úvodní název přednášky i hovoří sám za sebe - bez zapojení ICT průmyslu, který je vlastně příčinou nebezpečí a hrozeb, se kterými se na internetu lze setkat, protože kdyby nebylo internetu, tak tady řešíme úplně jiné problémy. Před 70 lety bychom tady řešili problém atentátu na říšského protektora, nyní se zabýváme problémy, které ohrožují naše děti, a to je riziko, které přináší s sebou internet. ICT průmysl reprezentuje významnou sílu nebo významnou skupinu společností, které jsou schopny dennodenní život každého z nás ovlivnit.

Já funguji sice ve společnosti globální, která je členem celá řady asociací, jednou z těch asociací je ICT Unie. Zároveň jsme členy ICT Aliance, jsme členy Sdružení pro internetovou reklamu. Historicky jsem se podílel na vzniku Asociace provozovatelů mobilních sítí, kde jsou zastoupeni všichni významní hráči na poli mobilního průmyslu, a vlastně všechny tyto asociace mají jedno společné, a to je, že své členy se snaží vést k tomu, aby v rámci corporate social responsibility, neboli společenské odpovědnosti firem, přistupovali k podpoře takových projektů, které dávají zpětně společnosti nějaký rozumný přínos.

Když se podíváme na IT průmysl jako takový, tak reprezentuje řádově 600 miliard výnosů-revenue ročně a reprezentuje více než 130 zaměstnanců, kteří se více či méně IT ve svém každodenním pracovním životě zabývají. To je velká skupina a je to zároveň i průmysl, který generuje největší přidanou hodnotu z poskytovaných služeb. Podílí se i významně na vývoji vývozu, exportu ČR a hlavně má potenciál, pokud jde o inovativní služby. To je to pozitivní. To negativní je, že to otevírá další možnosti, o kterých budete dnešní den diskutovat a které si myslím, že je důležité, aby získaly i patřičnou podporu ze strany tohoto průmyslu.

Členská základna, jak vidíte, je velmi široká a já jsem před vlastní prezentací oslovil 80 firem, které jsou členy ICT Unie, aby každý z nich se za prvé zamyslel nad tím, co pro oblast Safer internetu dělá, a dal jsem jim možnost, aby se pochlubily se všemi projekty, které v této oblasti podpořily. Nejaktivnější v této oblasti byly některé z nich a k tomu se dostaneme. Nechci prezentovat jednotlivé projekty, ale jenom je krátce projedeme a víceméně zaslouží si určitou satisfakci nebo uznání ty firmy, které se na realizaci těchto projektů dlouhodobě podílejí. Mají je jako součást své strategie. Dvěma z nich jsou společnosti Google a Telefónica, které jsou zároveň partnery dnešního setkání a jejichž detailnější prezentace budete moci slyšet odprezentované v odpolední části.

Vycházel jsem zároveň z průzkumu na této adrese eukidsonline.net, který zpracovala skupina pod vedením pana Davida Šmahela na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, a vlastně z toho průzkumu, který byl dělán koncem roku 2011, vyplynulo několik velmi zajímavých informací. Kromě toho, že ČR je, pokud jde o používání internetu, velmi vyspělým trhem, tak zároveň z toho vyplynula i některá doporučení, která ve vztahu k hrozbám by mohl ICT průmysl přijmout. A ta doporučení jsou ve stručnosti shrnuta do několika bodů.

Za prvé je to snaha vytvářet pozitivní obsah na internetu, to znamená, dát nějaký smysl brouzdání na internetu, kam by měly směřovat zejména děti. Podpora portálů s obsahem na téma internetové bezpečnosti, což jsou projekty, o kterých určitě během dnešního dne budeme dále hovořit. Využití technických nástrojů k podpoře blokování, to znamená technické možnosti, ať už je to prostřednictvím browserů nebo prostřednictvím vytváření seznamů whitelistů, blacklistů, stránek, kam by měl být dětem omezen přístup. Využití technických nástrojů, které jsou, to znamená možnost nastavení rodičovské kontroly, která zdaleka ne v dostatečné míře je využívána, a byť technické softwarové prostředky na to existují, tak schází dostatečné povědomí rodičů o tom, aby tyto prostředky byly schopni na tom počítači třeba dětem nastavit. Oznamování nevhodného obsahu. Na to jsou zase vyčleněny konkrétní projekty, které se touto problematikou detailně zaobírají. Máme konkrétní počty jejich zásahů a je úzká součinnost s Policií ČR na odhalování trestné činnosti, která se k tomu nevhodnému obsahu často váže. Automatické filtrování, to znamená automatizované nástroje, jak filtrovat nevhodný obsah. Zároveň školicí a vzdělávací projekty, které slouží na zvýšení povědomí o tom, jak technologie fungují a jak jich v praxi využívat. Zpřístupnění technických řešení k běžnému užívání, to znamená zjednodušení do takové míry, aby to nebylo tak náročné, aby jedním kliknutím se dal nastavit počítač do takové konfigurace, aby právě tyto výchozí parametry tam byly nastaveny. Leckdy uživatel bojuje s tím, co je to cookies a co jsou to vhodné a nevhodné stránky a htmls a protokol zabezpečení, který pro běžného uživatele může být značně komplikovaný a nesrozumitelný. To znamená, s tím souvisí i komfort bezpečnostního nastavení. A ve finále i docílení lehčího přijetí těchto technických opatření. Byly případy, kdy třeba mobilní operátoři nastavili určité filtry, které zamezily přístupu na pornografický obsah, a okamžitě se proti tomu zvedla vlna pseudohlasů, které volaly po tom, že internet je svobodné médium a že bychom neměli blokovat žádný obsah, protože samozřejmě i s tímto závadným obsahem souvisí nemalé příjmy, které tvoří internetová reklama a další výnosy, které z tohoto byznysu, a upřímně řečeno pornografie nebo stránky se sexuální tématikou byly jedním z hybatelů toho, kam zájem uživatelů internetu v určité fázi, zejména ze začátku, směřoval. To znamená, toto jsou doporučení pro ICT průmysl, na co by se mohl zaměřit, a nyní už konkrétní projekty, které v rámci ICT průmyslu jsou podporovány.

Existuje celá řada organizací neziskového sektoru, které tuto problematiku mají jako svůj hlavní byznys, a upřímně řečeno ICT firmy nejsou ty, které by se touto problematikou byly schopny dlouhodobě a cíleně zabývat. Jejich byznys spočívá v trošku něčem jiném, a proto ta forma finanční, ale i organizačně materiální pomoci je podstatně významnější než jejich vlastní aktivní nasazení.

Z některých projektů, které už jsem zmiňoval, Asociace provozovatelů mobilních sítí se aktivně podílí i ve spolupráci s Evropskou komisí a s paní komisařkou Viviane Reding podepsala dohodu o rámcové spolupráci, kde se zavazují, za prvé, podporovat neziskový sektor v této oblasti a, za druhé, vytvořit technická opatření na straně mobilních operátorů. Projekty typu E-bezpečí podporované společností Vodafone, projekty Horká linka, které se zabývají právě tím oznamováním obsahu, anebo i další, které můžete vidět, projekty typu Linka bezpečí, kde je možné telefonicky ohlašovat na jednotlivých číslech jak ztracené děti, tak nevhodný obsah, tak celou řadu dalších nebezpečí, která s využíváním internetu souvisí. Projekt společnosti Seznam, který je zaměřen na podporu seznamování se na internetu, to znamená Seznam se bezpečně; videa, která jsou jako ilustrační vytvářena ve spolupráci s mediálními partnery, ať už je to Česká televize, nebo jsou to divadla, která se herecky podílela třeba na vytvoření některých videí. To všechno jsou příklady, které názornou formou pak lze využít jak v metodické, školicí a pedagogické činnosti, a občas jsou svým způsobem natolik zajímavé, že i samy děti mají zájem se jich účastnit, to znamená projekty typu proti šikaně, projekt minimalizace šikany, nebo soutěže, kterou organizovala Československá obchodní spořitelna se svým produktem Era a ve spolupráci se Safer internetem. A v neposlední řadě i třeba projekty, kde jsou informační portály zaměřené na výuku pedagogických pracovníků, na výuku rodičů a na výuku studentů. Samy o sobě tyto nástroje, webové portály, informační linky, motivační soutěže nejsou dostačující, aniž by se do toho opravdu široká veřejnost zapojila, aby si uvědomila důležitost a míru a vlastně z tohoto důvodu je podpora ICT průmyslu těmto projektům strašně důležitá.

Takže za ICT průmysl, za firmy, které v této oblasti podnikají, to znamená vytváří zisk, tak sociální odpovědnost by měla směřovat zpátky na podporu těchto projektů, a proto říkám, máte naši podporu a děkuji za tuto akci. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající: Já děkuji panu Václavu Machovi, členu předsednictva ICT Unie z Microsoftu. Děkuji mockrát za takovou malou ochutnávku. My se tomuto tématu budeme věnovat přece jen trochu víc v odpolední části, resp. předpolednem, kdy se budeme věnovat technologiím a partnerským vzdělávacím projektům. Teď se dostaňme do toho, co možná je v tuto chvíli řekněme velmi zajímavé, a to je vlastně osvědčená praxe v oblasti prevence on-line kriminality. Tuto část této diskuse, tohoto panelu budeme věnovat právě těm, kteří se věnují dětem, kteří s nimi denně prakticky pracují. Ještě jsem nic neřekl, ale paní Zora Dušková už jde a to je dobře, že jde, z Dětského krizového centra. Na úvod této části poprosím o její prezentaci, o její přednášku, o její povídání. Máte slovo. Dobrý den, vítejte!

Paní Zora Dušková: Dobré dopoledne, dámy a pánové, jak již bylo řečeno, přicházím k vám především s každodenní praxí dětského psychologa z Dětského krizového centra, zařízení specializovaného již 20 let především na problematiku dětí týraných a sexuálně zneužívaných, a je jisté, že i rizika spojená s internetem se na našem pracovišti začínají objevovat. Je to záležitost zhruba posledních 5 let. Poslední 3 roky s určitě výrazně narůstající tendencí.

Jaká vlastně rizika dětem hrozí v rámci internetu? Tak jak my můžeme vysledovat z naší klientely, je to především šikana, nejrůznější formy ponižování a psychického nátlaku, je to také velmi snadná dostupnost poměrně zkreslených informací, kdy vnímáme, že nejenom děti, ale i dospělí přistupují často k internetu jako zdroji informací, které jsou zákonitě objektivní, které jsou pravdivé, jasně dané, potvrzené, vždyť ono to tak není. A to, jak snadno tomu podléhají i dospělí, vidíme na spoustě nejrůznějších podezřelých obchodních transakcí, nejrůznějších půjček, které dospělí si sjednávají prostřednictvím internetu, ale také třeba minulý týden jsem zachytila zprávu v televizních novinách o situaci v Jižních Čechách, kdy maminky prostřednictvím internetu učinily kontakt s jakýmsi fotografem dětí, který jim sliboval focení dětí pro katalog dětského oblečení. Byly to děti ve věku od 4 do 14 let a tyto děti posléze obnažené fotografoval a kontaktně zneužíval. Další oblastí rizika je samozřejmě sexuální zneužívání dětí, o kterém budu za chvíli povídat více, a prostupnost na stránky s pornografickým materiálem.

Internet nese určité společné znaky ohrožení dětí. Jednak je to možnost zneužívání, velmi snadného zneužívání sociálních sítí, velikým specifikem internetu potom je, že to ohrožení prostupuje zcela nečekaně do prostoru domova, kde se dítě cítí zdánlivě v bezpečí a kde také rodiče předpokládají, že jejich dítě je-li doma, je-li zavřené vedle ve svém pokoji, je dítě v bezpečí. To je velmi mylný dojem.

Velikým problémem je snadnost vytváření falešné identity a už tedy to, co jsem zmiňovala, tedy že internet budí dojem, že přináší objektivní informace. Informace na internetu jsou často velmi jednostranné. V nejrůznějších diskusích, které si můžeme otevřít k jakýmkoliv tématům, zjistíme, že podstatou člověka - a co je tím motivačním faktorem, aby se zapojil do diskuse - to je především jeho nespokojenost, takže velmi často v diskusích najdeme spíše nějaká negativní sdělení, negativní ohlasy a zkušenost. Spokojený člověk většinou tuto potřebu až tak nemá.

Co je to sexuální zneužívání? Pokud bychom si ho měli definovat, můžeme říct, že je to jakékoliv využití dítěte pro navození vzrušení či uspokojení sexuálních potřeb zneuživatele a vystavení dítěte takovému chování, které tento cíl sleduje. Tím se dostávám hlavnímu tématu svého příspěvku, a to je riziko sexuálního zneužívání dětí.

Prvním rizikovým okruhem jsou samozřejmě sociální sítě, které nabízí velmi snadnou možnost vytváření falešné identity, a velmi lákavou nabídku poskytují dětem, a to nabídku pocitu: já jsem ten někdo, kdo ti rozumí. Když si představíme situaci pubescentního dítěte, které přeci jenom začíná mít určité neshody s rodiči, dnešní rodiče jsou hodně přetíženi, ne ve všech rodinách je dostatek času na sdílení zážitků a najednou prostřednictvím sociální sítě je dítě v kontaktu s někým, kdo mu nabízí veliké porozumění, potvrzuje jeho postoje, chápe jeho starosti. Tím se velmi snadno pro dítě vytvoří dojem, že tento člověk je důvěryhodný, já se mohu spolehnout na to, co on říká, co dělá a co po mně chce. Nejsou potom ojedinělé případy, kdy dítě nakonec je vylákáno až k osobnímu kontaktu a kdy od prvopočátku ze strany dospělého kontaktování dítěte je vedeno se záměrem zmanipulování dítěte do situace sexuálního zneužívání. Setkáváme se i s případy, kdy tímto způsobem dívky velmi mladého věku navazují kontakt, zahajují pohlavní život a v posledních letech jsme se setkali i s dívkami, které otěhotněly před 15. rokem věku právě na základě známosti zrealizované původně přes sociální sítě.

Je možná dobré připomenout, že sexuální zneužívání dětí se netýká pouze dívek, ale je to riziko, jímž jsou ohroženi i chlapci, a já vám to představím na krátké kasuistice 12letého chlapce ze sportovní školy, kdy sportující chlapci poměrně mezi sebou rivalizovali - jednak ve sportovních výkonech, jednak v rámci jakési počítačové hry, kterou mohli hrát prostřednictvím internetu. Hra byla založena na nějakých hvězdných válkách, kdy do určité úrovně normálně postupovali za svoje úspěchy a od určité úrovně si museli kupovat přes kredity lepší palivo do raket. A tento chlapec měl trošku problém se spolužáky, chtěl je trumfnout a velmi mu záleželo na tom, aby tedy dosáhl úspěchu a oslnil spolužáky, a do toho byl nakontaktován prostřednictvím sociální sítě nějakým neznámým mužem, který mu velmi rozuměl, velmi podporoval jeho postoje a nabídl mu, že mu bude přispívat na toto palivo. S chlapcem se potom začal osobně setkávat a na těchto schůzkách ho sexuálně zneužíval. Pro chlapce bylo daleko důležitější ve třídě a mít své palivo, nežli se chránit. Možná nám to přijde velmi naivní, musíme se ale na to umět podívat očima 12letého dítěte, které se nedívá na svět naší zkušeností a našima očima. V rámci sociální sítí potom často jde o děti se sníženými sociálními kompetencemi. Jsou to často děti, které ve svých přímých vrstevnických vztazích jsou neúspěšné a sociální sítě a kontakt s druhým člověkem je pro ně vlastně jediná možnost nějakého interpersonálního kontaktu.

Druhým okruhem, se kterým se setkáváme jako velmi rizikovým, jsou webkamery a fotografie zasílané prostřednictvím internetu. Tyto situace představují okolnosti, kdy je dítě zmanipulováno k tomu, aby prezentovalo svoje obnažené tělo buď tedy přímo před webkamerou, anebo aby zasílalo svoje obnažené fotografie. Zde je dobré si uvědomit, že jakmile dítě jednou podlehne nátlaku dospělého na druhém konci internetu, který se navíc často neprezentuje jako dospělý, ale jako vrstevník, stane se velmi snadno vydíratelné a zastrašovatelné a je to nástroj, který je potom velmi používaný. Jestli řekneš, co se děje, jestli mi nepošleš další fotky, jestli se znovu před webkamerou nesvékneš, tak já tvoji fotografii umístím někde na veřejný portál, já ji zveřejním a to je samozřejmě strašně silná zbraň v rukou zneuživatelů.

Zároveň se setkáváme s případy, kdy naopak zneuživatelé zasílají dítěti nějaký materiál s nevhodným obsahem, ať již to jsou videozáznamy nebo fotografie masturbace, erekce, anebo přímo ejakulace. Znovu tomu velmi nahrává snadné vytváření falešné identity na internetu. Takovým případem pro lepší porozumění může být situace dvou dívek, inteligentních dívek, studovaly víceleté gymnázium, které prostřednictvím sociální sítě nakontaktovali údajně dva bratři, kterým se ty dívky velmi líbily podle fotografií, které měly na Facebooku, takže prezentovali obdiv k těmto dívkám, prezentovali svoji zamilovanost a podařilo se jim postupně tyto dívky zmanipulovat až tedy k obnažování před webkamerou a zasílání fotografií. Když se rodiče obrátili na naše zařízení, my jsme je upozorňovali na to, že je vysoce pravděpodobné, že ti mladíci nebudou 18letí bratři, tak jak se prezentovali. Pro mě velmi zajímavé je, že i maminka byla určitým způsobem pyšná na svoji dceru a byla velmi okouzlena tím, že do její dcery se někdo tolik zamiloval a tolik se mu ona líbí a je tedy tak obdivovaná a tak krásná a skutečně k tomu přistupovali velmi nekriticky. Později se ukázalo, že se jedná pouze o jednoho zneuživatele zhruba ve věku 50 let atd. Takže i postoj rodičů velmi přispívá k ohrožení dětí, což nám vlastně mohou ilustrovat i fotografie dětí umísťované přímo rodiči na nejrůznější stránky, kdy si rodiče nějakým způsobem neuvědomují, že i j