17.09. 2012 Speciální protikorupční úřad - efektivní nástroj v boji proti korupci

Neautorizováno

Záznam z odborné konferenceÚPV Senátu

ze dne 17. 9. 2012

"Speciální protikorupční úřad - efektivní nástroj v boji proti korupci.“

Předsedající Lenka Bradáčová: Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás pozdravila z tohoto místa. Moje jméno je Lenka Bradáčová a jsem prezidentkou Unie státních zástupců a současně vrchní státní zástupkyní v Praze. Dovolím si vás přivítat na půdě Senátu PČR a dovolím si v úvodu poděkovat i panu předsedovi ústavně-právního výboru Senátu s tím, že nám umožnil, aby ve spolupráci s Unií státních zástupců uspořádal právě tento výbor velmi důležitou konferenci, samozřejmě z pohledu především státního zastupitelství, ale domnívám se i zákonodárné moci ve vztahu k nové úpravě zákona o státním zastupitelství a jeho vybrané části. Sám název tohoto kolokvia, nebo chceme-li odborného semináře, napovídá: Speciální úřad - efektivní nástroj v boji proti korupci. Možná by tam mohl být i otazník, zda ano, či ne. Myslím, že odpovědi na případnou otázku tohoto typu by mohl přinést právě i tento odborný seminář.

Dovolte mi, abych zde přivítala i jeho excellenci paní velvyslankyni Švédska a Rumunska. Pod jejich záštitou, resp. přispěním ve vztahu k přednášejícím tohoto semináře se také může tento seminář dnes uskutečnit. Dovolím si přivítat pana předsedu ústavně-právního výboru Senátu PČR pana Miroslava Antla, pana náměstka pana ministra, který se musel bohužel dnes omluvit, takže pana náměstka pana doktora Daniela Voláka. Dovolím si rovněž přivítat pana nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, kterému děkuji, že přijal toto pozvání, a samozřejmě vás všechny, dámy a pánové, a naše významné zahraniční hosty.

Jedna taková technická záležitost. Protože tento seminář je anglicko-český, dostali jste sluchátka. Prosím, čeština je na kanálu číslo jedna, angličtina na kanálu číslo dvě. Vidíte asi všichni nebo jste zjistili, že právě mezi sedadly je zařízení, kterým se můžete připojit k tlumočení.

A já si dovolím předat v tuto chvíli slovo panu předsedovi ústavně-právního výboru panu doktoru Miroslavu Antlovi.

Senátor Miroslav Antl: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, já se omlouvám jednak, že pomaleji chodím, ale to vynahradím rychlejší řečí, i za to, že jsme se zdrželi. Ono to bylo díky tomu, že byla tisková konference, která probíhala a využila veškeré minuty k tomu vyhrazené, a skutečně mohu potvrdit velký zájem i médií, což je vždycky dobře, protože pak přenos mezi odborníky i mezi občany, nejsou-li informace zkreslené, je ještě dokonalejší.

Dovolte mi, abych vás přivítal jménem svým a jménem v uvozovkách svého ústavně-právního výboru Senátu PČR na tomto významném kolokviu. My jsme se s paní prezidentkou a současně i se současnou vrchní státní zástupkyní paní doktorkou Lenkou Bradáčovou domlouvali před více než půl rokem, že bychom takovéto pracovní, ryze pracovní setkání s výměnou zkušeností uspořádali právě tady v Jednacím sále Parlamentu ČR, a to z toho důvodu, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky takové akce pořádá, a vlastně když se podíváte do našich v uvozovkách pracovních výkazů, tak pořádáme veřejná slyšení, pořádáme konference a vždycky je tam buď prvek z ústavy, nebo z legislativy, zákonodárné pravomoci, ale vždycky i to, co zajímá české občany, a my jsme k tomu i jako senátoři, kteří zastupují svoje občany, a na rozdíl od některých poslanců, a musí být vidět, protože oni si znovu případně říkají o svůj mandát, tak vlastně toto téma naprosto spojuje zájem a myslím si, že aktuální zájem o dění v ČR, když tedy vynechám metylalkohol.

Já jsem o tomto setkání jednal i se zástupcem pana velvyslance jeho excellence Spojených států amerických s panem Rockwellem o tom, že oni by rádi podpořili takovéto setkání, a pak jsem zjistil, že i velvyslanectví dalších států podporuje takovouto myšlenku a že velmi sledují dění v ČR, a to dění nejen v uvozovkách občanské i týkající se orgánů činných v trestním řízení, ale zejména i legislativní a sledují i otálení s přijímáním některých předpisů. A myslím si, že nikdo na světě asi už nepochybuje o tom, že ČR by se chtěla zabývat bojem proti korupci. Alespoň všude to mohou slyšet. Česká republika a všechno - protikorupční boj. Skutečnost je, a já to tady vždycky říkám, poněkud jiná.

Vítám zde jménem svým a ústavně-právního výboru i další významné hosty. Vítám vás, se kterými se setkávám na těchto akcích, vítám samozřejmě své bývalé kolegy, s nimiž jsem strávil 22 let na prokuratuře, resp. na státním zastupitelství, a výčet vás, které bych chtěl osobně přivítat, by mi zabral vyměřený čas na toto přivítání, ale i na odpolední vystoupení. Samozřejmě vítám i přednášející. Paní prezidentka doktorka Lenka Bradáčová už to udělala a já znovu mohu říct, že jsem velmi rád, že zde mohu přivítat odborníky z Velké Británie, ze státního zastupitelství z Rumunska, o jejichž práci jsem byl podrobně informován paní prezidentkou, ale i panem nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem. Dále zde vítám i zástupce Úřadu pro odhalování a stíhání hospodářských trestných činů a trestných činů proti životnímu prostředí z Norska. Tady je i moje osobní poděkování a vlastně i sdělení toho, že jsem měl možnost se podělit s nimi o zkušenosti, spíše je získat, když jsem vedl coby čerstvý policejní ředitel a vedoucí delegace českých policistů delegaci do Norska, kde jsme navštívili právě tento úřad, a zejména v uvozovkách mí policisté se velmi divili tomu, jak může ideálně existovat spolupráce, takřka intimní nebo operativní spolupráce mezi státními zástupci a orgány pověřenými vyšetřováním přímo v terénu, přímo v kanceláři, a to spolupráce každodenní, takže to vylučuje případnou neznalost spisu ze strany státního zástupce a státní zástupce je tam skutečně šéfem té konkrétní skupiny, konkrétního týmu, který pracuje na konkrétní věci.

Já jsem takovou zkušenost měl z předchozí své praxe státního zástupce, kdy jsem měl možnost v rámci žádostí o právní pomoc se zúčastnit důležitých právních úkonů, zejména výslechu svědků či obviněných a dalších úkonů ve Spolkové republice Německo. Tam jsem byl opakovaně a v Království nizozemském a rovněž také ve Švýcarské konfederaci. A zejména pokud jde o Spolkovou republiku Německo, tam ta spolupráce byla naprosto přínosná pro věci, které my jsme realizovali v rámci mezinárodních drogových nejzávažnějších kauz, a jsem rád, že jsem mohl už osobně přivítat a znovu vítám i zástupce Ministerstva spravedlnosti ze Spolkové republiky Německo.

Z tohoto místa, ale i v různých rozhovorech pro Českou televizi a Český rozhlas a další jsem opakovaně zdůraznil, že zákonodárci, ústavní činitelé a politici vůbec nesmí ovlivňovat činnost orgánů činných v trestním řízení, orgánů soudní moci, nesmí se je ani snažit řídit. Ostatně i na justičním fóru 2011, které bylo nazváno Hledání cesty k důvěryhodnému výkonu spravedlnosti dne 25. 10. 2011, a tady jsem se setkal s některými z vás, jsem v tomto jednacím sále českého Senátu zdůraznil, že považuji za naprosto nepřípustné, aby o tom, kdo bude v čele jakéhokoliv státního zastupitelství rozhodovalo politické grémium té či oné politické strany či politici ve vedení ministerstva. Myslím, že si všichni uvědomujeme, že státní zastupitelství prochází obdobím jakési obrody a zejména procesem odpolitizovávání. K tomu zcela nepochybně přispěla personální výměna v osobě nejvyššího státního zástupce a poté i ve vedení nejvyššího státního zastupitelství ČR. Aktuálně na to navázala i výměna na postu vrchního státního zástupce v Praze, který byl konečně obsazen, v uvozovkách obsazen, kde je v současné sobě právě zde přítomná paní doktorka Lenka Bradáčová a na to navazující další personální obměny.

Já osobně a myslím si, že my všichni, můžeme z médií anebo i z různých reakcí vnímat jakýsi neklid v řadách politiků, kterým se řízení státní bezpeč… - pardon, státního zastupitelství. No, nebudu to raději komentovat, abych se ještě více nezapletl. Omlouvám se velmi. Můj výpis jasně prokazuje, že jsem s nimi neměl nic společného. Pokud jde o obsazování úřadů vedoucích státních zástupců, ale i v řadách policie, vymyká se z rukou, ztrácí kontakty a vliv. Chtěli by nadále mluvit do personálního obsazování těchto úřadů. Chápu některé z nich a jejich obavu z apolitické a tedy čistě jen pracovní aktivizace státních zástupců, nárůst trestního stíhání korupčních a finančních, resp. majetkových a hospodářských zločinných kauz. Samozřejmě že stát prostřednictvím svých představitelů musí mít možnost tyto orgány kontrolovat, nikoliv však politicky. I o tom bude řeč v souvislosti s Úřadem pro boj s korupcí, závažnou finanční kriminalitou a terorismem v rámci tzv. kulatých stolů.

Osobně si od tohoto našeho významného pracovního setkání slibuji, že toto kolokvium přispěje i k urychlení předložení návrhů novel zákona o státním zastupitelství, když jeho věcný záměr, který má česká vláda k dispozici již od začátku tohoto roku, dosud nebyl schválen. Pracovně jsem se opakovaně setkal i se současným panem ministrem spravedlnosti panem doktorem Pavlem Blažkem a byl jsem jím ujištěn o tom, že projednávání návrhu nového zákona o státním zastupitelství nebude již zdržováno a po odborné diskusi a vypořádání připomínek pana ministra se snad již v dohledné době dostane do schvalovacího legislativního procesu.

Ostatně v tomto posledním časopisu Senát, to znamená v našem senátním čtvrtletníku, ve velkém rozhovoru jsem na otázku, co bych si vybral, kdybych měl moc změnit v naší republice nějakou závažnou věc, mimo jiné uvedl: „Přál bych si, aby konečně začala fungovat justice a pracovaly řádně orgány činné v trestním řízení, aby byli zločinci za své zločiny potrestáni, aby spravedlnost neřídili politici a aby státní zástupci nepolitizovali.“ A k tomu nyní ještě mohu dodat, že sám jsem jako státní zástupce nesnášel jakékoliv politické komentáře k mému rozhodování, a věřte mi, že jsem si jich užil až dost.

Podle mého názoru vytvoření specializovaného protikorupčního útvaru státního zastupitelství je jedním ze zásadních předpokladů účinného boje proti korupci a finanční kriminalitě. Tím chci ukončit svoje úvodní vystoupení, když budu mít možnost stručně reagovat v rámci kulatého stolu číslo jedna, který je v pořadí druhý.

V tuto chvíli vám děkuji za pozornost a přeji příjemné a hlavně přínosné pracovní prostředí v těchto krásných historických objektech, prostorách Senátu Parlamentu České republiky, kde se, a možná tomu nebudete věřit, skutečně pracuje, a to i přes různá mediální tvrzení. Takže děkuji vám zatím za vaši účast. (Potlesk.)

Předsedající Lenka Bradáčová: Dámy a pánové, a nyní bych si dovolila požádat pana náměstka pana ministra spravedlnosti pana doktora Daniela Voláka o pár slov.

Pan náměstek Daniel Volák: Dámy a pánové, dobrý den. Já mohu potvrdit slova, která zde pan doktor Antl řekl, tj. že byl panem ministrem ujištěn, že podoba, která se v tuto chvíli hledá, zakotvení speciálního protikorupčního úřadu se dál zdržovat nebude a bude vládě v co nejbližší době předložena. Víme, že toto zakotvení je součástí vládního prohlášení, a tudíž v tomto ohledu dál již ty věci nebudou brzděny.

Samozřejmě je třeba říct také pár dalších slov, a tj. že stát plní úkoly jiné a plní je také na úseku zajištění vnitřní bezpečnosti a také plnění fiskálních povinností. My na ministerstvu bereme boj proti korupci jako důležitou součást těchto úkolů státu. Proto říkám, dál už tento proces nebude brzděn a potvrzuji slova pana ministra.

K tomu, jaké podrobnosti a jak úřad by měl vypadat a jaké pravomoci by měly být, věřím, že bude sloužit i toto kolokvium a v tomto ohledu vám přeji úspěšný den. (Potlesk.)

Předsedající Lenka Bradáčová: Tak já ještě jednu technickou záležitost, dámy a pánové. Pokud by nefungovalo tlumočení, resp. technicky sluchátka, tak prosím je samozřejmě možné je kdykoliv komukoliv vyměnit. Takže to provedeme. Stačí, pokud se přihlásíte a zařídíme tuhle záležitost.

Já děkuji panu náměstkovi. Dovolím si ještě jednou omluvit pana ministra spravedlnosti, který má neodkladné jednání, a omlouvám touto cestou i pana náměstka, který se k němu bude muset připojit a setrvá v našem jednání pouze tu neodkladnou ranní část, současně tak jako druhý z náměstků pana ministra spravedlnosti pan doktor František Korbel, kterého poprosím o příspěvek mimo blok, ve kterém byl avizován, ten odpolední, a dovolím si ho vyzvat po pár slovech, která se vám pokusím sdělit já, aby přednesl vizi Ministerstva spravedlnosti.

Ještě jednou, dámy a pánové, dobrý den. Proč název programu ohledně mého krátkého příspěvku Státní zástupce: veřejný žalobce či obhájce státu? Je to spíše navození situace. My jsme pořádali ve spolupráci s velvyslanectvím Spojených států amerických 14. února 2011 odborné kolokvium, které neslo tento název. Záměrně uvádím datum, protože je to už únor 2011, a na tomto odborném kolokviu se začaly diskutovat některé odborné věci, koncepční věci, zásady, podle kterých by veřejná žaloba řádně fungovat měla a které by se měly prosadit do nové úpravy zákona o státním zastupitelství. Jeden z příspěvků tehdy, který zazněl, byl příspěvek pana profesora Musila, soudce Ústavního soudu ČR, a já si z něj dovolím odcitovat pár slov.

Tehdy pan profesor se ptal, jak je možné, že ani po dvousetleté existenci instituce, jakou je veřejná žaloba, nedospěla moderní státověda ke zcela jednoznačnému definování smyslu a postavení této instituce. A odpověděl si, že skutečně ta instituce sama o sobě je velmi zvláštní. Její poslání je výjimečné a tato instituce, kterou nikdo nemůže a skutečně ani moderní státověda zařadit do moci soudní, protože mocí soudní není, ale není ani klasickým správním orgánem a pohybuje se někde na rozmezí těchto dvou - na jedné straně ústavní moci a na druhé straně moci výkonné, kterou správní úřady reprezentují. A možná i proto, že nikdo nikdy nedal jednoznačnou odpověď na to, jak definovat veřejnou žalobu, ať už nese název prokuratura či státní zastupitelství, tak se stále hledají její podoby a hledají se zásady, resp. se potvrzují zásady, podle kterých by měla fungovat. Možná není úplně upevněno postavení veřejné žaloby v moderní státovědě i proto, že veřejné žalobě jakožto orgánu státu se ukládají v různých dějinných epochách různé úkoly.

V době, kdy vznikala prokuratura, a dovolím si jenom jednoduchý exkurz, prokurátor byl skutečně v době Římské říše úředníkem, který pro císaře vymáhal daně a staral se pouze o fiskální politiku, a tak se jistě zájmy panovníka a zájmy jeho prokurátora nemohly dostat konfliktu. Ovšem pokud moderní společnost dospěla k názoru, že veřejné žalobě jsou svěřeny i povinnosti a ve vztahu k tomu i oprávnění, která jsou spojena s ochranou základních práv a svobod, která sledují daleko širší rozměr než jenom fiskální zájmy panovníka, tak potom jasně situace musela dospět i do takových situací, kdy veřejný žalobce nebyl v určitých chvílích úplně ztotožněn s názory svého panovníka, kdy prostě názory panovníka ve vztahu k některým hodnotám se mohly i rozcházet s tím, co bylo uloženo vymáhat a uplatňovat ve prospěch veřejnosti veřejnému žalobci.

A možná i proto hledáme i dnes v ČR určitou novou podobu státního zastupitelství, která by fungovala. Já odmítám všechny ty hysterické představy o tom, že jakýkoliv nový zákon by byl návratem ke staré prokuratuře. Odmítám i strašení tímto názvem. V řadě zemí Evropy existuje přeci prokuratura. Jsou to země, jako je Španělsko, jako je Francie a jistě nikdo nemůže říci, že prokuratury, které působí v těchto zemích, jsou nějakým totalitním výplodem, že jsou návratem i těchto států k nějakému zvláštnímu zřízení, kdy slýchávám, že tady prokuratura vznikla v dobách Vladimíra Iljiče Lenina, že je leninského typu. Prokuratura přece, každý, kdo trochu zná právo, ví, že vznikla v úplně jiných dobách.

To jsou takové ty hysterické krátké zkratky, které se snaží, bych řekla, zavést takové zvláštní klima a odmítat vše, co by mohlo být nové a co by bylo dynamické. Samozřejmě že ne vždy se každý nový krok musí nutně odrazit v podobě nějaké dobré a správné úpravy s tím, že to staré bylo špatné a to nové bude lepší. Ale mě v tom, že je potřeba hledat novou úpravu, utvrdily takové tři mezníky. Za prvé to byl už rok, když se podívám do historie, 1998 a já to opakuji, kdy tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl předstoupil před Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a žádal ji o to, aby dala zelenou pro novou podobu zákona o státním zastupitelství, a byl to rok 1998. Tehdy Otakar Motejl mluvil k poslancům tak, že státní zastupitelství je připraveno na změny a potřebuje změny. A ptal se poslanců, zda oni jsou připraveni na to, aby umožnili státnímu zastupitelství tyto změny naplnit. Evidentně tehdy poslanci připraveni nebyli, protože doktor Motejl vzal svůj návrh zpátky, protože nechtěl, aby do něj bylo zasahováno jakýmikoliv drobnými změnami a vůbec zmizel ten hlavní smysl nové úpravy. Možná přichází nová doba. Možná tu bude nový ministr spravedlnosti této doby, který se bude znovu ptát poslanců, zda jsou ochotni umožnit státnímu zastupitelství, aby přijalo určité nové změny a nové postupy, a zda tedy jsou připraveni pro to dát zelenou takovému novému návrhu. Státní zastupitelství, si myslím, je připraveno na takové změny, stejně jako tomu bylo v roce 1998, kdy utvrzoval o této situaci poslance pan doktor Otakar Motejl.

Když už se budeme jakkoliv bavit o nové podobě zákona a speciální úřad pro stíhání korupce je jedním z klíčových bodů nové změny, tak je potřeba si říci, že státní zástupci pokud usilují o přijetí nového zákona nebo nějakou zásadnější změnu stávající úpravy, tak to není proto, že by chtěli získat jakoukoliv obrovskou moc v tomto státě a nenést odpovědnost. Je to snaha o hledání efektivního řešení a efektivních cest. A zase mně potvrdila, že se ubíráme správnou cestou, když hledáme změnu, že nechceme svou práci vykonávat, řeknu, v byrokratických poměrech, které jsou v současném fungování státního zastupitelství nastaveny, tak mě v tom utvrdila další dvě rozhodnutí nejvyšších soudních instancí tohoto státu.

První byl nález Ústavního soudu, který se zabýval sice platy státních zástupců, ale vyjma toho, že se zabýval touto otázkou sociálního zabezpečení, tak nadefinoval velmi důležitou věc s tím, že se vyjádřil i k postavení veřejné žaloby v tomto státě. A z nálezu Ústavního soudu je možno vyčíst, že státní zástupci mají i zvláštní a výlučné postavení mezi ostatními zaměstnanci státní správy, že nejsou řadovým správním orgánem, a že i přesto, že jejich nezávislost není deklarována v ústavě, tak to neznamená, že by jim tato nezávislost především v podobě nestrannosti neměla náležet v podobě zákona jako podústavní právní normy. A pokud takto v zákoně deklarována je a bude, tak pak i Ústavní soud mluví o tom, že tato instituce nese prvky nezávislosti v podobě především oné nestrannosti. To bylo jedno z důležitých rozhodnutí.

A druhé rozhodnutí bylo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se zabývalo odvolávacím procesem jednoho z vedoucích státních zástupců, ale mimo jiné se i velmi precizně vyjádřilo k fungování veřejné žaloby a já si tady dovolím odcitovat tu podle mě nejdůležitější část z pohledu toho, jak i tato soudní instituce celý systém a mechanismus státního zastupitelství vnímala a co nás utvrzuje v tom, že je potřeba hledat nové cesty. Soudci Nejvyššího soudu zkonstatovali, že namísto akčních postupů každého žalobce opírajícího se o sílu, odbornou erudici a informační výbavu celé soustavy nalezli energii odčerpávající a pozornost odvádějící kompetenční šarvátky, napětí mezi jednotlivými stupni soustavy a podle nich bylo politováníhodné, že jím byla zatížena především vyšší patra státního zastupitelství a v jejím rámci elitní útvary, které byly vytvořeny před časem proto, aby řešily nejzávažnější případy hospodářské a finanční kriminality. Společnost právem očekává, že orgány veřejné žaloby prosazují trestní spravedlnost a nebudou tedy tuctovými anonymními úřady, nýbrž aktivními a sebevědomými subjekty, které reprezentují veřejný zájem, a svými kroky představují ty instituce, jejichž existence spočívá na zavedení, dodržování, prosazování či vynucování pravidel. A proto i Nejvyšší správní soud stejně jako soud ústavní doporučují změnu stávajícího systému v podobě zefektivnění procesů tak, aby skutečně státní zástupce mohl být tím odvážným a erudovaným představitelem v jedné z nejdůležitějších demokratických institucí, jímž státní zastupitelství v této zemi bezesporu je.

To bylo jen mých pár slov pro vysvětlení vůbec samotného dnešního kolokvia, samotná diskuse, samotné slyšení zkušeností z jiných států, a proto velmi děkuji i všem kolegům, kteří ze zahraničí přijeli nám předat své zkušenosti. A vybírali jsme záměrně osazenstvo tohoto semináře tak, aby nebylo možno říci, že jsme se zaměřili pouze na jednu právní kulturu. Budeme slyšet zkušenosti z Velké Británie z angloamerického systému práva, ze Spolkového republiky Německo, kdy německý systém je velkou inspirací pro naše zákonodárce, pro náš Ústavní soud, zkušenosti ze severské země, která je částečně odlišná jak co se týče systémem práva, tak samozřejmě i vůbec náturou pohledu na spravedlnost a fungování sociálních systémů. Ale oslovili jsme i kolegu z Rumunska. Samozřejmě Rumunsko podobně jako ČR, postkomunistický stát, který musí procházet a prochází obdobným vývojem. Snažili jsme se tedy, abyste získali informace z toho celého širokého spektra různých systémů prokuratury či státního zastupitelství, a to, co je jim všem společné, je, že problém korupce uchopili obdobným způsobem, a to tak, že vytvořili speciální instituci, která s tímto fenoménem zabývá. Nikdo si asi nedovolí tvrdit, že vznik takové instituce je jediným řešením velikého problému, jímž korupce je. Ale je to jeden ze střípků do mozaiky, které musí stát učinit pro to, aby tento nežádoucí fenomén ve společnosti minimálně snížil na určitou úroveň a pokusil se jej eliminovat.

Takže to je vůbec k tomu, proč tu dnes sedíme, a já vám ještě jednou děkuji, že jste naše pozvání přijali. A dovolím si udělit slovo panu náměstkovi pana ministra spravedlnosti panu Františku Korbelovi.

Pan náměstek František Korbel: Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozvání za ministerstvo na toto kolokvium. Téma státního zastupitelství je v posledních letech nebo v posledních měsících velmi frekventované, stejně jako je velmi frekventované téma boje proti korupci, klientelismu ve veřejné správě a s tím pochopitelně státní zastupitelství velmi úzce souvisí. To ovšem znamená, že to téma má nejenom rovinu nějakou odbornou, právnickou nebo institucionální v rámci soustavy státního zastupitelství, ale implikuje to i rovinu politickou, rovinu společenskou, neboť je to skutečně, řekl bych, jedno z hybných témat současného mediálního světa.

Tím chci trošku uvést svůj příspěvek a vysvětlit, že se pokusím spíše vymezit zatím ten prostor, který bude během dneška k diskusi. Nechci a ani nemohu činit žádné kategorické závěry ze dvou důvodů. Za prvé, věcný záměr nového zákona o státním zastupitelství je sice navržen, byl sepsán jednak státními zástupci, redigován Ministerstvem spravedlnosti a předložen do vlády, nicméně jedná se stále o návrh, který není schválen vládou a jako takový je tedy diskusní. A za druhé, nejsem členem politického vedení ministerstva, čili to, co budu popisovat, tak jsou spíše věcné poznámky, které sleduji jakožto příslušný náměstek pro legislativu, přes kterého ta témata protékají oběma směry. Podílím se pochopitelně na přípravě, předkládání a obhajobě toho návrhu, nicméně témata, která do něj vstupují z oblasti politiky, tak vám pouze představím, aniž bych je nějakým způsobem hodnotil, protože to hodnocení je pochopitelně na politicích.

Tématem dnešního semináře je zejména problematika specializace státního zastupitelství a možnosti zřízení speciální složky státního zastupitelství nebo speciálního úřadu, chceme-li. Bylo by asi záhodno nahlédnout nejdříve do programových dokumentů této vlády, která vznikla po volbách v roce 2010. A tady je důležité poznamenat, že jak v programech jednotlivých stran, tak zejména v programovém prohlášení této koaliční vlády se objevují dva body, které úzce souvisí s dnešním tématem. A je to, za prvé, zřízení specializovaných soudních senátů ve věcech korupčních trestných činů a dále specializovaných útvarů státního zastupitelství. Takto zní programové prohlášení vlády.

Pokud jde o první bod, tak specializace na úrovni trestních soudů byla zvažována, do jaké míry má jít, zda by ČR měla zvolit takový model, jaký byl například aplikován na Slovensku - zřízení Špeciálneho súdu, byť nakonec do jisté míry omezen rozhodnutím Ústavního soudu SR, nebo zda specializaci na úrovni trestní justice řešit v rámci stávajících struktur. K tomu druhému řešení se nakonec vláda přiklonila a specializace na úrovni soudů je tedy zajištěna ustanovením jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, a to tak, že všechny trestní soudy v ČR v prvním stupni, ať už to jsou krajské, nebo okresní soudy, tak povinně vytváří specializaci pro trestné činy v oblasti korupce, v oblasti veřejných zakázek, případně veřejných dražeb.

Pokud jde o státní zastupitelství, tak tady je ta otázka složitější. Samotné programové prohlášení vlády nedává žádnou jednoznačnou odpověď na otázku, zda ten speciální úřad má být, za prvé, zcela novým samostatným úřadem, nebo za druhé složkou Nejvyššího státního zastupitelství, nebo za třetí složkou vrchních státních zastupitelství. Těch možností bychom samozřejmě mohli generovat nekonečně mnoho, ale řekněme, že tyto tři možnosti jsou možnostmi, které mají jistou relevanci, jisté ratio za sebou a jsou to tedy možnosti, které jsou aktuálně diskutovány.

S otázkou specializace ovšem nesouvisí jenom samotná organizační struktura. To je sice důležitý aspekt této věci, ale není jediný. S otázkou specializace a účinného postihu korupce souvisí i otázka jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců, případně jejich překládání, dále otázka dohledových pravomocí, otázka udělování pokynů ze strany nadřízených státních zastupitelství, případně též přidělování případů. Ze strany Ministerstva spravedlnosti byly v první fázi řešeny otázky řekněme personální nebo personalistické, a to právě v oblasti jmenování a odvolávání státních zástupců - samozřejmě i na ty kauzy z minulosti, které byly trochu naznačeny, ale není tématem mého příspěvku, abych o nich hovořil.

Za účelem odstranění pochybností o tom, v jakých vůbec režimech se zejména odvolávají vedoucí státní zástupci, byla ministerstvem vypracována a již v minulém roce předložena do vlády novela zákona o státním zastupitelství, která měla změnit princip jmenování nejvyššího státního zástupce, a to tak, že k jeho jmenování by docházelo v rámci součinnosti tří vrcholných orgánů státu, čili ministra spravedlnosti, vlády a prezidenta republiky. A za druhé, ta novela řešila otázky trvání a skončení mandátu vedoucích státních zástupců. A řešila je tak, že navrhovala zavést časově omezené funkční období pro státní zástupce po vzoru předsedů a místopředsedů soudů, k čemuž došlo u soudů v roce 2008, a to tak, že nejvyšší státní zástupce by měl mandát v trvání 10 let a ostatní vedoucí státní zástupci v trvání 7 let. Čili je to doslovná analogie délky funkčního období předsedy Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu a předsedů nižších soudů.

Pokud jde o odvolávání státních zástupců, tak novela počítala s tím, že k odvolání by mělo docházet pouze v kárném řízení, kde orgán státní správy justice, čili Ministerstvo spravedlnosti, by mělo postavení pouze kárného žalobce a nikoliv tedy orgánu, který autoritativně rozhoduje o samotném odvolání.

Ta novela, můžeme ji nazvat malá novela, však nebyla projednána na úrovni vlády, neboť bylo rozhodnuto o tom, že by se téma nemělo tříštit do dvou po sobě jdoucích změn a že má být vládě předložen rovnou nový zákon o státním zastupitelství, který bude integrovat veškeré tyto otázky. K tomu došlo. Došlo k tomu, že vládě byl, jak tady zaznělo, předložen v tomto roce návrh věcného záměru zcela nového zákona o státním zastupitelství, nicméně je pravdou, že ten návrh vyvolal nemalé polemiky jak v odborné veřejnosti, tak zejména v politické reprezentaci a zejména z důvodu těchto polemik a neujasněnosti některých institutů věcný záměr nebyl doposud vládou schválen, byť lze očekávat, že po schválení v legislativní radě vládě a protikorupčním výboru již jeho cestě na pořad jednání vlády nic nebrání.

Co ten věcný záměr obsahuje? Pojďme si vymezit základní obsahové body. Věcný záměr, který byl předložen Ministerstvem spravedlnosti, počítá, za prvé, se zrušením vrchních státních zastupitelství. Čili to je jedna z kardinálních věcí, které vyvolávají jisté otázky. K těm otázkám se dostaneme za chvíli. Nejdřív si projedeme základní body, které obsahuje věcný záměr.

Za druhé, zřízení speciálního úřadu boje proti korupci, včetně vymezení jeho působnosti. Jeho působnost by měla být stanovena zákonem, měla by být stanovena jako maximální, to znamená, že úřad by neměl mít oprávnění vytahovat si z nižších složek nějaké jiné kauzy, které nevyplývají ze zákona, nebo jehož příslušnost a působnost nevyplývá ze zákona, ale naopak i u těch kauz, k nimž by působnost podle zákona měl, tak by mohl na základě vlastního uvážení rozhodnout o jejich delegaci na nižší složky státního zastupitelství. Speciální úřad by měl koordinovat svou činnost a vycházet z podkladů dalších specializovaných složek státu, jako je finančně-analytický útvar, speciální složky policie, zejména útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality. A pokud jde o vazbu na soudy, měl by zásadně zastupovat veřejnou obžalobu v prvním stupni v řízení u krajského soudu.

Pokud jde o otázky personalistické, tak věcný záměr téměř doslova přebíral záměr z dílčí novely zákona o státním zastupitelství, čili přebírá funkční období všech státních zástupců, včetně náměstků v trvání 10 na nejvyšších a 7 let na ostatních postech, převzal i princip jmenování nejvyššího státního zástupce prezidentem republiky na návrh vlády s tím, že do vlády ten materiál předkládá pochopitelně rezortní ministr, čili ministr spravedlnosti, a převzal i návrh řešení odvolávání vedoucích státních zástupců kárným soudem v kárném řízení na návrh ministra spravedlnosti, případně na návrh nadřízených státních zástupců.

Věcný záměr počítá i s některými dalšími důležitými změnami, které nejsou povahy institucionální, ale jsou spíše procesní. Nechci s nimi zdržovat dlouho, protože to je spíše na debatu potom vaší odbornou, ale zmíním například tu otázku pokynů, která v dnešní právní úpravě činí značné pochybnosti. Jde o to, že závazné pokyny státním zástupcům by měly být udělovány pouze písemně a stejně tak pouze písemně by bylo možné odchýlení se nebo nesplnění takovéhoto pokynu s odůvodněním jeho případné nezákonnosti.

A nyní pojďme k otázkám, které v průběhu zatím dosavadního projednávání návrhu věcného záměru vznikly. Otázek, jimiž by se podle mých informací měla zabývat vláda, je pět nebo je to pět okruhů otázek.

První otázkou je zvážení nezbytnosti nebo účelnosti zrušení vrchních státních zastupitelství. Je to bohužel takový trvalý neuralgický bod české justice, nejenom státního zastupitelství. Já osobně bych vrchní složku zrušil, nicméně ten problém není zdaleka tak jednoduchý. Neshodnou se na tom ani právníci, ani politická reprezentace, a bohužel pociťuji čím dál více, že i výrazné omezení agendy vrchní soustavy v civilních věcech se zřejmě konat nebude, neboť nebude dostatek politické shody na prosazení zásahu do ústavy a zrušení vrchní soustavy jako takové.

Jistým argumentem ve prospěch zachování vrchní soustavy je samozřejmě vazba soustavy státního zastupitelství na vazbu soudů. Pokud zůstanou vrchní soudy, zůstane jim i působnost v trestních věcech, pak to jistým způsobem implikuje existenci i Vrchního státního zastupitelství. Neříkám, že je to nutné, to samozřejmě nejsem tak naivní, je to řešitelné i napříč při zachování vrchních soudů, zrušení vrchních státních zastupitelství s tím, že veřejnou obžalobu u Vrchního soudu by mohl zastupovat například krajský státní zástupce. Proč ne, nakonec, že? Advokát, který zastupuje druhou stranu jako obhájce, vystupuje u všech instancí soudního řízení.