Dana Zátopková
S Ťopkem jsme byli někdy začátkem devadesátých let minulého století na zasedání Českého klubu olympioniků. To zasedání se konalo v romantickém místě jménem Hluboká nad Vltavou. Při té příležitosti jsme se zúčastnili ještě s Ludvíkem Daňkem, Honzou Kurkou, bratry Svojanovskými a ostatními olympioniky besedy v Českých Budějovicích. Na té besedě nebylo o besedující nouze a jedním z účastníku, které jsme tam mimo jiné potkali byl i doktor Miroslav Antl, člověk, kterého jsme obdivovali již před tím, než jsme jej viděli „in natura“. Do té doby jej předcházela pověst tvrdého a nepodplatitelného chlapa. S napětím jsme sledovali první nájemné vraždy i největší drogové aféry, o kterých se tenkráte v tisku dost informovalo. Vzpomínám si zejména i na zlomový okamžik, kdy snad poprvé se stalo něco do té doby nevídaného. Státní zástupce zastavil obviňování zlatníka v Turnově, který zastřelil lupiče, kteří přepadli jeho zlatnictví. Byl to právě doktor Antl, který na místě překvalifikoval tento čin na nutnou sebeobranu. Na tu dobu velice odvážný čin státního úředníka. Také si myslím, že tento čin se stal i zlomovým okamžikem ve všeobecném nazírání na právo lidí bránit se proti zločinům.
Osobní setkání nás nejen nezklamalo, ale naopak příjemně překvapilo. To, že jsme si přiťukli slivovicí (kterou Emil vždy pohotově odněkud dovedl vytáhnout), patří ke každému začátku správného povídání a pamatuji se, že jsme si už poprvé povídali velmi dlouho. Od té doby jsme se rádi vzájemně vídávali, protože mne zajímala jeho práce.
Zejména, když jsem od něj dostala jeho knihu „Gaunery nemám rád“. To jsem jej dokonce zkoušela z jeho případů.
Musím říci, že svým chováním i názorem na život také ovlivnil mnohé členy klubu olympioniků. Když padl návrh na přijetí, teď už Mirka Antla, za čestného člena Českého klubu olympioniků (kam patří mimo jiné Martina Navrátilová, Jan Kodeš, Radek Brzobohatý apod.), tak z celého pléna pětiset lidí nikdo nezvedl ruku proti. Napínavě jsme sledovali jeho přechod do funkce na policejní ředitelství i jeho pozdější dramatický odchod. Jak se říká, „Nepoznášli svou chybu, uděláš další“. On ji poznal a zachoval se čestně tak, jako žádný z tehdejších i současných politiků.
Protože známe jeho znalosti nejen z oblasti práva, ale velice dobře i jeho osobní charakterové vlastnosti, tak jsme jej přesvědčovali, aby vstoupil do politiky a pomohl trochu ve stylu fair play v nazírání na současnou politickou garnituru. Jsme rádi, že jsme jej přesvědčili a že na naše naléhání kývl. Držíme mu palce, aby zůstal takovým, jakým byl dosud. A rádi mu pomůžeme. Což jsme mu také všichni slíbili.
Dana Zátopková – oštěpařka, olympijská vítězka. Byla manželkou jednoho z nejslavnějších českých sportovců Emila Zátopka. V roce 1952 ve svých 30 letech získala zlato na olympiádě v Helsinkách. V letech 1954 a 1958 se stala mistryní Evropy. V roce 1960 na olympiádě v Římě získala stříbrnou medaili. Patří jí také světový rekord z roku 1958 - 55,73 metrů.