Rozhovor s JUDr. Miroslavem Antlem pro studentský časopis EVENTUS PRO COLLEGIS

Scan rozhovoru ve fotogalerii 

Celý časopis ke stažení na:

http://ulozto.cz/xxnmasDx/eventus7-2-pdf

odkaz pro sdílení:

https://cs-cz.facebook.com/eventusprocollegis

https://m.facebook.com/eventusprocollegis?ref=stream

Přepis rozhovoru:

ROZHOVOR:
 

1. Vždycky jste chtěl učit? Jaká byla Vaše cesta k této profesi?

Když jsem sám byl studentem Právnické fakulty UK Praha, nikdy by mne nenapadlo, že bych zrovna já mohl učit na VŠ. Ale po nástupu na prokuraturu jsem začal přednášet problematiku kriminality mládeže, toxikomanie apod., jezdil jsem po vesnicích, chodil do škol – a začalo mne to bavit. A tak jsem čerpal zkušenosti z praxe i ze stovek přednášek a besed, a pak mne oslovili ze zdejší Pedagogické fakulty v Hradci Králové, začal jsem vyučovat trestní právo – a zůstal u toho dodnes (přes dvacet let).

Přednášel jsem i jako „hostující profesor“ na katedře trestního práva na Policejní akademii ČR v Praze, kde se mi velmi hodila praxe „terénního prokurátora“, resp. státního zástupce. Z časových důvodů jsem tam vydržel necelé dva roky – a ponechal si pouze výuku na naší fakultě. V posledních třech letech ještě přednáším trestní právo v letním semestru na Fakultě zdravotnických studií Univerzity v Pardubicích. Mimo jiné proto, že můj senátní obvod krom Rychnovska zahrnuje i část Pardubického kraje (Holicko a Choceňsko) :-)

2. Jak relaxujete, jaké máte koníčky?
Mou relaxací byl vždy hlavně sport. Pomáhal mi psychicky i při návratech z výjezdů na vraždy, kdy jsem se doslova vybil a vykřičel při hře. Hrál jsem celý život basketbal, k tomu doplňkově volejbal, případně hrál další míčové kolektivní sporty. Jak sama vidíte, chodím zas o holi, což mám právě z aktivního sportování. Basket mi odrovnal klouby, seskok z letadla vyhodil plotýnky, takže jsem skončil na vozíku, z něhož mne zvedl pan profesor Pavel Kolář. Basket a míčové sporty mám prakticky zakázány, a tak mi zbývá kondiční (lehké) cvičení s posilováním a plavání. Pasivním odpočinkem mi je dodnes setkávání s kamarády, hlavně při kytarách, zpěvu, veselí a pohodě.  Pokud je čas, tak si rád přečtu nějakou pěknou knížku, anebo shlédnu zajímavý film. Ale hlavně mi v posledních letech na relaxaci moc času nezbývá, což mne štve. Jako náhražku za dovolenou beru své pravidelné cesty do mého regionu, kam patří i Orlické hory. Krom zimních měsíců tam jezdíme obytným automobilem „Antlonem“, což je moje pojízdná senátorská kancelář, do níž se vejdou i mí kamarádi :-)

3. Oblíbené jídlo? Pití? Film? Co Vám udělá radost?

Z jídel dávám (takřka výlučně) přednost zdravým masitým pokrmům, ať již ve formě guláše, řízků či zabijačkových pokrmů. A k tomu (pokud možno) výborné plzeňské pivo, nejlépe v satelitních plzeňských pivnicích, kontrolovaných tímto pivovarem. Občas si rád dám i kvalitní suché víno, pro upevnění zdraví i slivovici z ověřených zdrojů, abych nemusel svou bojovou hůl vyměnit za bílou J  Filmy si vybírám podle nálady (a možností), od českých a francouzských klasických komedií až po „pohodové“ kriminální filmy. Mým nejoblíbenějším detektivem je seriálový poručík Columbo, mám celý jeho DVD komplet, a vydržím při něm i povinně cvičit J Zásadně se nedívám na horory, neb krve a násilí jsem v životě viděl až příliš. Radost mi dělá, když zjišťuji, že nedělám svou práci zbytečně. A samozřejmě také, když mi za to někdo vážně poděkuje, či mne za něco pochválí. No, a k tomu všemu patří samozřejmě duševní a věku přiměřená pohoda :-)

4. Máte nějaký nesplněný sen?
Nesplněný sen…? Tak to jste mne, Lenko, dostala. Teď na to fakt neumím odpovědět. Asi mám jen běžné plány i dílčí přání. Dejte mi, prosím nějakou lehčí otázku :-)

5. Chybí Vám práce státního zástupce?

No, tohle je lepší :-) Občas určitě chybí, zejména pak, když vidím spravedlnosti unikající gaunery. I proto jsem stále v kontaktu s bývalými kolegy a poměrně často s novým vedením Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Jsem s nimi v kamarádském vztahu a snažím se jim pomáhat při prosazování věcí, které potřebují ke své náročné práci, a naopak ochránit je před útoky politiků.

Ale abych byl stručný a odpověděl na Vaši otázku. Bylo mi líp, když jsem pronásledoval zločince a posílal je do kriminálu, než když je teď potkávám na chodbách Parlamentu :-)

Tohle jsem ostatně uvedl i v rozhovoru pro čtvrtletník Senát č. 3/2012, a zas jsem měl drobné problémy, s nimiž jako celoživotní rváč a provokatér vždy počítám předem :-)

Víte, Lenko, já jsem vždycky pracoval naplno a stále každou svou práci beru jako poslání. Ohlédnu-li se zpátky, je ve mně stále nejvíc prokurátor či státní zástupce. Ostatně mám bilančně spočítáno, že jsem za 22 let této praxe postavil před soud a prosadil odsouzení stovek zločinců a gaunerů na celkem tisíce let, přičemž své doživotně odsouzené počítám po dvaceti či třiceti letech, pokud došlo ke zpřísnění podmínek propuštění.

6. Nějaký případ, na který se nedá zapomenout?

Těch je, bohužel, dost. Ale nejhorší jsou masové krvavé vraždy a vraždy malých dětí. Tím, že jsem pravidelně vyjížděl s policisty a soudními lékaři na místo činu, zúčastnil se ohledání těl mrtvých, následných soudních pitev a pak osobně vyslýchal gaunery a zločince, mám ty nejhorší stále v živé paměti a vybavují se mi, i když nechci vzpomínat. A takových kauz je fakt dost. Zájemcům doporučuji podívat se na mé webovky „www.miroslavantl.cz“, kde je zdarma ke stažení knížka „Gaunery nemám rád“ – a tam je například popsán případ trojnásobného „sekerového“ vraha Pavla Pecy, který zatím jako jediný z mých „doživoťáků“ pochopil význam doživotního trestu – a umřel v kriminále J Na ohledání místa tohoto hrůzného činu si pamatuji dodnes. Policisté si pro mne přijeli do zahradní restaurace, kde jsme s kamarády zpívali při pivu a kytaře – a z největší pohody mne přivezli do domku, kde byly rozsekané krvavé mrtvoly ženy a jejích dvou dcer, navíc poházené kopretinami. A pak jsem vyslýchal jejich otce-vraha. Slíbil jsem mu už tehdy doživotí. Krajský soud v Hradci Králové mu dal 25 let, Vrchní soud v Praze mu k mému odvolání zpřísnil trest na doživotní… Na mém webu najdete i jiné moje krimi příběhy z mého dnešního rozsáhlého senátního obvodu, který sice patřil k nejklidnějším, ale z archivu svých obžalob jsem jich našel poměrně dost.

7. Naplňuje Vás práce senátora?
Do Senátu jsem přišel jako trestní právník a hned na začátku v prosinci 2008 jsme v Senátu projednávali novelu trestního zákoníku. V rámci legislativního procesu jsem mohl při této zásadní a převratné rekodifikaci trestního kodexu uplatnit své třicetileté zkušenosti. Podařilo se mi v Parlamentu ČR přesvědčit ostatní senátory, ale i poslance a expertní komisi ministerstva spravedlnosti, abychom ještě více zpřísnili trestní sazby za nejzávažnější zločiny násilné, mravnostní a mezinárodní drogový zločin. A to mne přesvědčilo o prospěšnosti mé senátorské práce. Od té doby jsem využil svých praktických zkušeností mnohokrát. Stejně jako další senátoři ze svých profesních oborů. V tom se právě horní komora českého Parlamentu výrazně liší od té dolní, kde jsou spíše „profesionální politici“ než „legislativní praktici“. Cítím se naplněn funkcí předsedy senátního Ústavně-právního výboru. Pracuji naplno a scházíme se neobvykle často, protože chci ve svém výboru projednat co nejvíce věcí. Přezkoumáváme a připomínkujeme velké množství návrhů zákonů, připravujeme pro plénum schvalovací, pozměňovací či zamítavé návrhy a do Poslanecké sněmovny vracíme zákony daleko častěji, než bývalo zvykem. Jak hrdě říkám, můj výbor je ve všech kritériích nejvýkonnějším a nejpracovitějším výborem. Musím se přece pochválit aspoň sám, že jo? :-)

8. Máte recept na to jak nevyhořet?
Já jsem naštěstí nestačil vyhořet, když jsem včas změnil povolání. Dokonce třikrát. A vždycky mne to posunulo dál. Snažím se po celý život podle možností o co nejvíce relaxačních aktivit, zejména sportovních, dále o co nejčastější kontakt s lidmi, kteří mne neustále obohacují a současně dodávají energii a sílu. To mi ostatně dává výuka trestního práva, na kterou se musím průběžně připravovat, komunikace s Vámi studenty, i s některými kolegy z naší katedry sociální patologie a sociologie. A důležité je, možná zcela zásadní, nenechat se otrávit okolím, závistivci, podrazáky, zákeřnými lidmi…, ani děním ve společnosti. Nejhorší je zcela rezignovat. To pak už začíná přihořívat. 

9. Nechystáte vydat další knihu?

Určitě chystám, ale nějak se k tomu nemohu dostat, když mi chybí čas. Chtěl bych oživit tu původní, aktualizovat ji a dopovědět příběhy protagonistů po třinácti letech. Ta knížka byla velice úspěšná, postupně se prodalo cca 27.000 kusů, pak vydavatelství odkoupil Vladimír Železný a další reedici zakázal. Tak jsem čekal deset let, abych ji mohl aspoň zpřístupnit na webu. Navíc stále nevím, zda do ní včlenit i politiku, což se mi vůbec nechce, ale asi ji nemohu vynechat, neb mne výrazně a nuceně provází posledních šest let. Pak bych asi využil názvu té první knížky, respektive jednoho ze svých výroků: Gaunerů je v politice moc. Takhle totiž zněl i jeden titulek v deníku MF Dnes, který zas vyvolal nesouhlas mocných :-)

10. Nejlepší okamžik ve Vašem životě?

Tak to bych se musel velmi zamyslet a vyhodnotit dosavadní život, když se snažím žít tak, abych měl samé lepší okamžiky J A doufám, že mne ještě (další) nejlepší okamžiky čekají :-)

Zjevně nejlepším okamžikem v mém životě bylo narození naší dcery Martiny (ostatně dvojnásobné absolventky PdF UHK :-))

Motto závěrem?
Celoživotně se řídím „pravidlem“: „Co tě nezabije, to tě posílí“. A mnohokrát mi to pomohlo, když bylo zle. Ve své předvolební krimi knížce jsem napsal, že můj přístup k politice lze charakterizovat následujícím citátem: „Kde je třeba skutků, tam slova nestačí“. V posledních letech obvykle končím svá vystoupení na veřejnosti optimistickým citátem: „Právo občas spí, ale nikdy neumírá“, tj. latinsky: „Dormit aliquando ius, moritur numquam“. A pokud jde o školu, při výuce se řídím Senecovým výrokem: „Dlouhá je cesta poučováním, krátká a účinná na příkladech.“. A protože vysvětluji trestní právo na základě své praxe a takřka neustále někam spěchám, je tento přístup pro mne nejjednodušší. A doufám, že pro mé studenty také… :-)

Přeji Vám všem JEN TO NEJLEPŠÍ…!

Vše ostatní včetně životopisu najdete na mých webových stránkách a na facebooku. Ten máme ostatně propojený s naší Katedrou sociální patologie a sociologie.  

Fotografie ke článku