Miroslav Antl v rozhovoru pro časopis Státní zastupitelství

Zajímavý rozhovor s Miroslavem Antlem přináší páté číslo roku 2015 časopisu Státní zastupitelství.

Proč odešel ze státního zastupitelství?

Jak se dívá na dnešní státní zástupce?

Kam zapadl jeho návrh trestu absolutního doživotí či registr etnického původu pachatelů?

A vrátí se Miroslav Antl ještě na státní zastupitelství?

Odpovědi na tyto i další otázky Ondřeje Šťastného v následujícím rozhovoru…

Rozhovor s Miroslavem Antlem

Od roku 2001 nejste státním zástupcem. Jak na vás dnes státní zastupitelství působí ve srovnání s tehdejší dobou?

Já jsem odcházel z Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové kvůli Renatě Vesecké. Za její dobu se státní zastupitelství velice zhoršilo, a to i pohledu veřejnosti, zavládlo prospěchářství, kariérismus, zištnost, „kamarádíčkování“, tendence zasahovat do kauz z pozice vedoucí státní zástupkyně. Pavel Zeman tuto žalostnou situaci v rezortu zcela změnil. Jsem rád, že se nikdo nesnaží odradit zejména mladé státní zástupce od jejich aktivity, nadšení, snahy posílat zločince před soud a do „kriminálu“. A že je nechají pracovat. Pro mě je zásadní, aby státní zástupci byli politicky i jinak nezávislí a mohli jít tvrdě po gaunerech. V Parlamentu České republiky se velmi zastávám státních zástupců, ale bohužel jsem sám.

Jak dnes vnímají státní zástupce vaši kolegové ve vrcholné politice? Změnila něco kauza Petra Nečase a Jany Nagyové?

Měla velmi negativní dopad, především ten neslavný konec „poslanecké“ větve kauzy. Politici neustále připomínají, že tahle kauza způsobila pád vlády. Jako politik říkám výborně, neb ta vláda byla špatná, ale jako bývalý státní zástupce tvrdím, že tohle je špatně. Celý ten „mega-případ“ a zejména způsob prezentace ze strany VSZ Olomouc, ale i jeho vývoj, velice ublížily státním zástupcům i do budoucna. Už dříve jsem v některých svých článcích na webu kritizoval Ivo Ištvana. Ne proto, že se olomoucké VSZ pustilo do stíhání těch nejvyšších ústavních činitelů, ale pro jeho vystupování na veřejnosti. On se tvářil jako politik, chodil do politických debat, a to by státní zástupce neměl dělat. Vnímání státního zastupitelství totiž nikdy nesmí být spojeno s politikou. Setkávání se a vyjednávání s ústavními činiteli, resp. s politiky, je věcí nejvyššího státního zástupce. A mohu potvrdit, že i tohle ovládá pan JUDr. Pavel Zeman dokonale. Ostatně je vystudovaný politolog J

Nebylo součástí práce Ivo Ištvana, aby u tak sledované kauzy veřejnosti vysvětoval kroky státního zastupitelství?

Měl to dělat dozorový státní zástupce, ten ví nejlépe, jaké informace se mohou uvolnit a jaké ne. A nedělat to tak nabubřelým až arogantním způsobem, jako Ivo Ištvan.

Váš senátní kolega Václav Láska nedávno řekl, že od kolegů v horní komoře parlamentu cítí někdy panický strach ze státních zástupců. Cítíte jej také?

Ano. V Senátu je spousta starostů, primátorů a hejtmanů, členů zastupitelstev, tedy úředních osob ve smyslu § 127 trestního zákoníku. V současnosti je právě dost funkcionářů místní samosprávy trestně stíháno pro majetkovou trestnou činnost a zneužití pravomoci úřední osoby. Takže oni mají strach především o sebe, chtěli by rozšířit imunitu a nemají zájem vydávat sebe ani své kolegy k trestnímu stíhání. Já tyto senátory vždy už v rámci našeho Imunitního a mandátového výboru vyzývám, aby se vydali k trestnímu stíhání, když o vině rozhoduje pouze soud. Ostatně jinak svou nevinu v době mandátu neprokáží. A k tomu vždy vystupuje senátor Čunek, který vždy zmíní, jak mu v jeho případě státní zástupci ublížili. A přitom je jasné, že jemu konkrétně státní zástupci naopak pomohli.

Mnoho politiků považuje státní zástupce za úředníky, podřízené ministru spravedlnosti. Jak to změnit?

Za prvé změnou ústavy, aby státní zástupci nebyli součástí moci výkonné. Za druhé přijmout zcela nový zákon o státním zastupitelství, kde by byla jasně vymezena jejich nezávislost - a byli by postaveni mimo ministerstvo spravedlnosti. Je však jasné, že tohle nikdo nedopustí. Problematické už bude pouhé posílení nezávislosti státních zástupců, protože strach ze státních zástupců je skutečně enormní.

Ve své době jste býval jedním z mediálně nejviditelnějších státních zástupců. Když odhlédneme od výše zmíněné kauzy, jak hodnotíte dnešní prezentaci státního zastupitelství u veřejnosti?

Chybí mi větší prezentace dozorových státních zástupců u konkrétních (mediálně zajímavých) kauz. Výborně to dělal třeba státní zástupce u tak zvané metanolové kauzy. Obdivuhodnou práci odvádí i JUDr. Petr Jirát v mediálně sledovaném případu Davida Ratha a spol. A dlouhodobě lidmi nejlépe vnímanou a mediálně největší postavou státního zastupitelství (a bojovnicí s nejzávažnějším zločinem) je pražská vrchní státní zástupkyně JUDr. Lenka Bradáčová. Společně s Pavlem Zemanem jsou to nepochybně dvě nejvýraznější osobnosti státního zastupitelství současnosti.

Podle mne musí státní zástupci vystupovat více v přípravném řízení, častěji než policisté, vždyť oni jsou garanti této části trestního řízení a také nesou plnou odpovědnost za výsledek. U soudu už jsou pouze jednou z procesních stran. Já jsem jezdil s policisty a soudními lékaři už na výjezdy na místo činu, takže jsem o případu věděl od začátku vše a mohl posoudit, co lze říci médiím. A byly to stovky výjezdů… Jsem přesvědčen, že hlavně u té nejzávažnější násilné trestné činnosti by měli státní zástupci vyrážet do terénu, i proto, aby je lidé nevnímali jen jako úředníky. Ostatně jde o ty nejhorší zločiny, o které se média a lidé zajímají. Vím to i z reakcí na mou knihu „Gaunery nemám rád“.

Většina státních zástupců by vám asi řekla, že na výjezdy s policií nezbývá čas.

Musíte obětovat svůj volný čas, soboty, neděle, večery a noci, které vám nikdo nezaplatí. Ostatně nejvíce výjezdů vždy bývalo v noční době a o víkendech, zejména na „domácí zabíjačky“. Prostě je to o zapálení pro věc, o snaze podrobné znát důkazní stav a jeho vývoj – a řídit přípravné řízení od samého začátku coby jeho „velitel“. Takže nebrat svou profesi jako zaměstnání, ale jako poslání…!

Jako senátor jste média zaujal některými legislativními nápady v oblasti trestního práva, jako třeba trest absolutního doživotí bez možnosti podmíněného propuštění nebo registr etnického původu pachatelů. V jakém jsou tyto nápady stavu?

V roce 2013 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve dvou trestních věcech Velké Británie jasně vyslovil, že trest absolutního doživotí je vůči odsouzenému nedůstojnou tyranií a že je tedy nepřípustný. Tím moje snažení skončilo. A pokud jde o registr? Marná snaha. Ani tohle Evropská unie to nikdy nepřipustí. Výjimečná je asi praxe ve Velké Británii. V roce 2002 jsem byl s policejním prezidentem v Anglii a tam nám říkali, že i ten jejich „bobík“ při kontrole na ulici u každého podezřelého vždy zjišťuje, jestli je běloch, žlutý nebo černý, a takový údaj zapíše. A nás se tehdy ptali, jak můžeme preventivně působit a bojovat proti kriminalitě, když nemáme přehled o konkrétním podílu národnostních menšin na páchání trestné činnosti.

Čeká vás ještě nejméně pět let v senátu. Jaké máte ambice?

Prosadit v Parlamentu ČR ty nejpotřebnější právní předpisy jako jsou trestní i civilní kodex, nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a další. No, a zejména dotáhnout nový zákon o státním zastupitelství do Senátu a tam ho vybojovat. A to nelze bez přímé komunikace s ministrem spravedlnosti, s předsedou ÚPV Poslanecké sněmovny – a u tohoto zákona i s Pavlem Zemanem. Chci i nadále aktivně působit jako šéf senátního Ústavně-právního výboru, tzn. nepolevit v tempu a naplňovat kontrolní a „opravárenskou“ (až kasační) činnost horní komory v rámci českého Parlamentu. Vedle toho dál přednášet trestní právo, což mě stále baví. A pak ještě čtyři pět volebních období, to znamená do mých devadesáti let (smích).

V jakém stavu jsou v létě 2015 práce na novém zákonu o státním zastupitelství?

Pan ministr Pelikán už má nový zákon připraven a nechává ho diskutovat. Ten se v zásadních rysech shoduje s tím, který předložil exministr JUDr. Pavel Blažek v roce 2013. To je zrušení vrchních státních zastupitelství, je tu však nová varianta „Speciálu“, o jehož zařazení do systému se bude hojně diskutovat. Funkční období nejvyššího státního zástupce a všech vedoucích funkcionářů by bylo sedmileté, atd. Samozřejmě, že větší samostatnost a nezávislost státních zástupců už nyní vyvolává zjevnou nechuť až nenávistný odpor ze strany politiků napříč politickým spektrem. Takže pan nejvyšší státní zástupce i pan ministr absolvují různá vyjednávání, semináře a další setkání. Mezi poslanci projevují největší averzi obě bývalé ministryně spravedlnosti Marie Benešová a Helena Válková. Ta první vzala původní návrh z dolní komory zpět, čímž zastavila legislativní proces, aniž by v té době uplatnila zásadní připomínky. A ta druhá tvrdě narazila v loňském roce, kdy se snažila prosadit rakouský model větší centralizace a podřízenosti ministerstvu spravedlnosti. Já osobně doufám, že se ten návrh dostane do Sněmovny co nejdříve. Všichni však víme, že poslanecká legislativní tvořivost nezná mezí, a tak si nikdo netroufá odhadnout, kdy a v jaké podobě dorazí zákon k nám do Senátu. Tedy, pokud vůbec dorazí… Účinnost je stále plánována od počátku roku 2017.

Stihne současná vláda prosadit nový trestní řád?

Nový trestní řád tu měl být už dávno, osobně jsem pro výrazné zjednodušení přípravného řízení, k podání obžaloby má stačit základní informace. Nepotřebujeme čtyři nebo pět druhů výpovědí svědků, zcela stačí jedna, atd. Prostě celkové zrychlení trestního procesu. Vždyť součástí prevence je i rychlé řízení – a (pokud možno) přísný trest, který odsouzený skutečně vykoná.

Garantem i této zásadní novely je Váš pan ministr JUDr. Robert Pelikán, který vyměnil předsedu legislativní komise a živě se o přípravu zajímá. Tak snad ano… Ostatně bez ANO to ani nejde J

Naplňuje vás více práce politika, nebo přemýšlíte o návratu na státní zastupitelství?

Já bych se vrátil, ale už tam nemám co dělat, jsem příliš dlouho mimo. Říci, že se vrátím a budu dělat vraždy, by mohlo někoho popudit, protože on se k tomu propracoval a najednou by přišel děda, který mu to bere. Z politiky se nedá vrátit, protože i když nejsem členem žádné strany ani hnutí, a říkám o sobě, že nejsem politik, tu nálepku už mít budu. A za třetí by to nikdo nedopustil, protože politici mají hrůzu z mého návratu takřka kamkoliv, jelikož jsem příliš razantní a nekompromisní. Je to možná ta psychopatická část mé osobnosti, nemám zábrany, nenechám si nic nařizovat a peru se, i když už ne fyzicky. A tak jsem si aspoň neodpustil v rozhovoru pro časopis Senát š. 3/2012 výrok, že „… lepší je zločince pronásledovat a zavírat, než některé potkávat na chodbách…Ostatně na chodbách přece potkáváme i poslance, ministry, náměstky, jejich poradce, lobbisty a různé „sponzory“.“.

Je těžší se do senátu dostat, nebo mandát obhájit?

Určitě je těžší obhájit. Je doba nových politických hnutí a stran a lidi najednou volí i kandidáty, které vůbec neznají. Po celý svůj mandát a zejména v kampani jsem jezdil v Pojízdné senátorské kanceláři „Antlon“ po obcích, občany průběžně informoval o své činnosti v každoročních zpravodajích atd., ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli mi obhajoba vyjde. Vše najdete na mém webu www.miroslavantl.cz.

V knize Gaunery nemám rád! jste napsal, že vaším životním vzorem je soudce Roy Bean a že státní zástupce by u sebe měl nosit zbraň. Razíte tenhle kovbojský přístup i v politice?

Určitě. Mám razantní chování, vystupování, takhle řídím i Ústavně-právní výbor – věcně, rychle, nekompromisně a apoliticky. Někteří členové výboru říkají, že nedemokraticky. Takové chování je totiž v politice velmi nezvyklé.

Udržujete kontakty s bývalými kolegy?

Pravidelně se vídáme jen s Pavlem Hochmannem. Vážím si ho, potkal jsem ho už jako mladého prokurátora na okrese v Hradci Králové, zkoušel jsem ho u krajských čekatelských zkoušek. Ač se pořád usmívá, je to velmi tvrdý a přísný prokurátor a líbí se mi na něm, že se nesituoval jen do polohy šéfa, ale dodnes dělá na konkrétních případech. On je zrovna jeden z těch státních zástupců, kteří by měli více vystupovat v médiích, je však příliš skromný. Nechci nikoho kompromitovat, takže přímo na královéhradecké KSZ chodím jen výjimečně. Ale když přijdu, tak si velmi přeji, aby u mé návštěvy byla i jeho náměstkyně Hanka Flídrová. Je to dáma, která je velmi chytrá, pracovitá profesionálka, vždy nad věcí a nikdy neudělá prokuratuře ostudu. Skutečnost, že mám životopis obohacený o 22 let praxe na státním zastupitelství, mi při zahraničních senátních cestách otevírá dveře ke generálním prokurátorům, ale i k nejvyšším soudcům a k ministrům. Zejména kvůli této praxi se mnou jednají s velkým respektem. V Evropě a jinde ve světě vidím, jak vysoký kredit ve společnosti má povolání státního zástupce. To platí pro státy EU, střední Asie, ale třeba i pro Maroko. Česká společnost prokurátory bohužel ještě nedocenila a doufám, že to jednou nastane. To je moje přání.

Hrajete ještě váš oblíbený basketbal?

Nemohu, někdy před sedmi lety jsem skočil v Prostějově s padákem, vyhodil si dvě plotýnky – a skončil na vozíku. Z toho mne zvedl pan profesor Pavel Kolář, ale zakázal mi sporty s rotačními pohyby, navíc mám z basketu vymlácená kolena. Můžu ještě tak lehkou činkovou gymnastiku, povinné cviky, plavání - anebo střelbu, ale střílet chodím už hrozně málo, jsem už asi líný…

Otázky kladl Ondřej Šťastný

JUDr. Miroslav Antl (*1955)

Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Poté v roce 1979 nastoupil na Okresní prokuraturu v Litoměřicích, v roce 1980 absolvoval justiční zkoušky a rigorózní zkoušku. Od roku 1983 prokurátorem Okresní prokuratury v Chrudimi, v letech 1985 až 2001 státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. V roce 2002 prvním náměstkem policejního prezidenta. V letech 2003 až 2007 bezpečnostním ředitelem v telekomunikačních společnostech. Od roku 2008 senátorem Parlamentu České republiky jako nestraník za ČSSD, nyní předsedou Ústavně-právního výboru Senátu. Zastupitelem Královéhradeckého kraje. Přednáší trestní právo na univerzitách v Hradci Králové a v Pardubicích.

Fotografie ke článku