Rozhovor pro Poděbradské noviny: „Do kriminálu jsem dostal stovky lidí na tisíce let“

V polovině května zasedal Ústavně-právní výbor Senátu PČR na pozvání senátorky E. Třískové v Poděbradech. Během návštěvy vznikl i rozhovor pro Poděbradské listy, který neunikl naší pozornosti, jen jsme měli řadu dalších témat. 

Text: Aleš Kubelka

Foto: www.dobrikov.cz, archiv

Gaunery nemám rád, říká o sobě senátor a zřejmě nejznámější prokurátor v zemi Miroslav Antl. Aby také ne, ve své dvaadvacetileté praxi se setkal s několikanásobnými vrahy a drogovými dealery.

Ostatně, stejný název jako úvodní věta textu nese jedna z knih charismatického senátora, který přijel v květnu do Poděbrad na výjezdní jednání Ústavně -právního výboru Senátu.

Stále nemáte gaunery rád?

To víte, že ne.

Kdo je pro vás současným gaunerem v české politice?

Jej, to já nemohu říct. Ale jsou tam. Nejvíc mě štve, že nikdy nebudou usvědčeni a neskončí v kriminále. Jednoznačně jsem pro zákon, který s vyšší pravomocí zvyšuje i trestní zodpovědnost. To mimo jiné spoustě soudců nevoní.

Specializoval jste se na nejzávažnější násilnou a drogovou kriminalitu a organizovaný zločin. Na první dojem práce, která musí být psychicky neskutečně náročná…

Velmi. Ale také mi tato profese do života dost dala. Hlavně takovou tu přirozenou psychologii a umění komunikace s lidmi; obojí se v politice hodí. Rozlišuji lidi na kamarádya podezřelé (úsměv).

Dokážete říct, kolik lidí jste „odsoudil“ na doživotí?

Do kriminálu jsem dostal stovky lidí na tisíce let. Doživotní tresty jsem vznesl tři. Jeden z těchto tří pochopil jeho význam a ve vězení umřel (ironický úsměv). To byl vrah Pavel Peca (více viz box),  kterému jsem trest zvýšil na doživotí. Když jsem pak mluvil se soudcem Evropského soudu v Haagu, tak mi řekl, že si mě váží, protože jsem neváhal podat odvolání, když se soud netrefi l do mého návrhu.

Právě odvaha říct svůj názor bez skrupulí mi na vás imponuje. Nedávno jsem četl, jak jste bez váhání zkritizoval případ mladíka Lukáše Nečesaného, který byl v roce 2013 obviněn z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích. Jeho otec, ředitel liberecké nemocnice, pak před vynesením rozsudku svolal tiskovou konferenci…

Rozčílila mě ta nespravedlnost! Kauza Lukáše Nečesaného, to je selhání senátu Nejvyššího soudu a nepředstavitelné tlaky v médiích. Pro mě je to přesvědčení o jeho vině. Jsem -li nevinen, tak  normálně počkám na osvobozující rozsudek. To, co vidíme, je masáž soudu před vynesením rozsudku a nepřístojný tlak na jeho nezávislost. Přijde mi, že samotné rozhodnutí o vině píše Blesk…

Jaký případ byl pro vás psychicky nejvíce náročný?

Pokud jde o emoce, tak to byl právě případ Pavla Pecy. Pamatuji si, jak jsem byl na fajn přátelském posezení, kde se zpívalo, a najednou si pro mne přijela policie, že jedeme na výjezd. A z největší pohody jsem se najednou ocitl na místě, kde ležela tři znetvořená těla, sekera, poházené kopretiny a dopis. Děsné.

Pojďme k příjemnějším věcem. Do Poděbrad jste přijel – stejně jako další členové Ústavně –právního  výboru – na pozvání senátorky Třískové. Kdy jste tu naposledy byl?

To už pár let bude. Ještě když nestála hradecká dálnice, tak jsem se tu zastavoval na oběd. A Poděbrady mám samozřejmě spojené také s basketbalem. Tehdy jsem na Ostende hrával Národní ligu. Po zápasech jsme pak trávili v jedné hospůdce u Labe moc  příjemné večery s kytarou. Ve městě jste strávil tři dny.

Asi jste se tu nenudil…

Měl jsem možnost projít si centrum města a dokonce se projet s dalšími senátory lodí po Labi. Ale  jinak byl program pracovní a nutno dodat, že i inspirativní a přínosný. Setkali jsme se s vedením Poděbrad, se starosty okolních obcí, s hasiči, policisty, řediteli krajských zastupitelství a zástupci soudů. A víte co? Měl jsem pocit, že oni zjistili, že jsme my senátoři úplně normální (úsměv). A na „férovku“ nám řekli, kde vidí problémy, jako bychom seděli v hospodě u piva.

Takže vaše kolegyně Třísková byla dobrou hostitelkou?

To bezesporu. Všude, kam jsme přijeli, ji znali a dali se s ní hned do řeči. Senátorka Třísková je opravdu velká posila našeho výborového týmu, dokáže totiž do své práce dát kus svého srdce. Navíc program byl opravdu po všech směrech doladěný a my v Poděbradech a blízkém okolí strávili pestré dny. Navštívili jsme například věznici v Jiřicích.Překvapilo mě, jak nízké platy tam zaměstnanci mají. Když si uvědomím, jakou zodpovědnost nesou, a pak se dozvím, že mají platy téměř o 10 000 korun nižší než městští policisté, tak je někde chyba…

Text: Aleš Kubelka

Foto: www.dobrikov.cz, archiv

SENÁTOR ANTL OČIMA KOLEGYNĚ E. TŘÍSKOVÉ

„Velmi mile mě překvapilo, že Miroslava Antla všude znají a kdekoliv na Poděbradsku byl vítaným hostem. Dokáže totiž vložit do jednání lidskost a vést debatu tak, že se lidé přestanou bát o svých problémech mluvit. Nejen za to si senátora Antla nesmírně vážím.“

PŘÍPAD VRAHA PECY

Zřejmě nejznámější případ, na kterém prokurátor Miroslav Antl pracoval.

Pavel Peca ubil sekerou v roce 1993 svou dceru Petru (†19), pak svoji bývalou manželku Zdenu (†41), s níž se rozvedl v roce 1987 a se kterou žil ve společné domácnosti, a nakonec mladší dceru Radku (†14). Na místě činu zanechal šestnáctistránkový dopis s doznáním. Senátor Miroslav Antl, bývalý státní zástupce, vzpomíná: „V životě jsem neviděl takovou situaci na místě činu. Všude spousta krve a nejhorší byly rozsekané oběti a z toho dvě děti.“ Krajský soud v Hradci Králové odsoudil Pecu v roce 1994 na 25 let odnětí svobody. Státní zástupce Antl se však odvolal a Vrchní soud v Praze zvýšil Pecovi trest na doživotí. V roce 2013 mohl požádat o předčasné propuštění, toho se však nedožil. Zemřel 24. května 2012 na rakovinu.