Senátor Miroslav Antl trvá na trestním stíhání premiéra Petra Nečase

Předseda Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR JUDr. Miroslav Antl společně s předsedou Senátu PČR Milanem Štěchem požádali písemně Městské státní zastupitelství v Praze o přezkoumání postupu státní zástupkyně místně i věcně příslušnému Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 – a o výkon dohledu nad tímto státním zastupitelstvím, když podle jejich názoru předchozí podání na předsedu české vlády pana RNDr. Petra Nečase, včetně doložených příloh, obsahuje skutečnosti, které odůvodňují postup podle § 158 trestního řádu, tj. předání věci policejnímu orgánu k prověření skutečností, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.

Ve své obsáhlé žádosti stěžovatelé mimo jiné argumentují tím, že kontrasignace („spolupodpis“) premiérem v článku 63 Ústavy ČR je ústavní pojistkou - a lze ho odmítnout z důvodu neústavnosti či nezákonnosti kroku prezidenta. A z toho vyplývá odpovědnost i za protiprávní jednání, tedy i trestně-právní odpovědnost. Kontrasignace je výlučným právem předsedy vlády – a ten má možnost ji odmítnout.

Podle ustanovení § 127 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník) ve znění pozdějších předpisů „… úřední osobou je … člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci,“.

Jak ve své žádosti senátoři uvádějí, je tedy nepochybné, že předseda vlády je úřední osobou ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku – a lze uvažovat o jeho trestní odpovědnosti pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, kdy pro zneužití pravomoci úřední osoby podle tohoto ustanovení postačí splnění nepřímého (tzv. eventuálního) úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu tím, že tato překročí svou pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, resp. je s tím srozuměna. Patří sem i stav lhostejnosti k obsahu zásadního rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, resp. o abolici, a k důsledkům ve vztahu k obviněným či dopadům na občany, zejména na poškozené, po účinnosti aboličního rozhodnutí, k níž by bez podpisu tohoto rozhodnutí předsedou vlády nedošlo. Tento stav může představovat takový typ lhostejnosti pachatele, který je výrazem jeho kladného vztahu k tomu, že nesplnil povinnost vyplývající z jeho pravomoci, a tedy zavinění v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku.

K uváděné možné právní kvalifikaci lze poukázat i na výklad kvalifikačního znaku "zvlášť závažný následek" ve vztahu ke zločinu maření výkonu úřední osoby dle § 329 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Tento zákonný znak lze vyložit tak, že „… se musí jednat o zvlášť závažný zásah do osobní svobody občana, do ochrany života a zdraví občana nebo do jiných základních práv a svobod - a může jít též o vyvolání vážné nedůvěry a nespokojenosti s činností orgánů státu u větší skupiny obyvatel…“.

I kdyby nebylo možno předsedovi vlády prokázat zavinění úmyslné, lze v rámci úvahy o toliko nedbalostní formě zavinění upozornit na možnost právní kvalifikace pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle ustanovení § 330 trestního zákoníku. Zde postačí, pokud úřední osobě při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu.

Ústavní činitelé ve své žádosti dále (mimo jiné) dodávají, že oba označené trestné činy jsou zařazeny do dílu druhého Hlavy desáté trestního zákoníku – a měly by chránit společnost i občany před úmyslným i nedbalostním porušováním povinností úředních osob. Hlava desátá zvláštní části trestního zákoníku chrání široké spektrum společenských vztahů, zájmů a hodnot, které jsou nezbytné k tomu, aby stát budovaný na principech demokracie a zákonnosti mohl bezchybně vykonávat svoje funkce v zájmu veřejnosti.

Z těchto a dalších důvodů podávají podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, paní městské státní zástupkyni v Praze podnět k výkonu dohledu – a žádají ji o přezkoumání postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, když jsou přesvědčeni o tom, že státní zástupce musí v souladu se zásadou oficiality stíhat každý trestný čin, o kterém se dozví, resp. učinit kroky k prověření skutečností, zda se stal trestný čin a v případě, že ano, neprodleně postupovat podle § 160 a následující trestního řádu (tj. trestně stíhat shora jmenovaného pro konkrétní trestný čin, resp. přečin či zločin)…

Senátor JUDr. Miroslav Antl k tomu (mimo písemné podání) dodává, že spoléhá na aktuálně zvýšenou aktivitu státních zástupců a změnu v přístupu k podnětům a trestním oznámením, kdy namísto jejich běžného odkládání bude snad již častěji docházet k důslednému trestnímu postihu ústavních činitelů a úředních osob. Třeba i probíhající vyšetřování ústavních a vládních činitelů přinese nové poznatky o tom, kdo vlastně stojí za kontrasignací amnestijního rozhodnutí prezidenta premiérem na Úřadu vlády České republiky.