Ústavní soud by měl být i nadále profesně rozmanitý

Článek Miroslava Antla v prvním čísle Časopisu Senát roku 2015.

ÚSTAVNÍ SOUD BY MĚL BÝT I NADÁLE PROFESNĚ ROZMANITÝ

Jak jsem již uvedl v článku pro náš časopis Senát v čísle 2/2013 o činnosti našeho Ústavně-právního výboru (ÚPV), zevrubné projednávání návrhů kandidátů na soudce Ústavního soudu České republiky (ÚS), předkládané panem prezidentem ČR Senátu Parlamentu ČR, patří k významným (až „slavnostním“) povinnostem ÚPV. Krom přezkoumávání, zda kandidáti splňují podmínky stanovené článkem č. 84 odst. 3 Ústavy ČR, vyjadřují se v rozpravě členové ÚPV k osobám kandidátů a zejména jim pokládají odborné dotazy ke zvážení jejich erudovanosti a schopností – a po tajném hlasování se výbor usnáší, zda doporučí (či nikoliv) plénu Senátu konkrétního kandidáta k vyslovení souhlasu se jmenováním soudcem ÚS. Za uplynulých 20 měsíců tak naše horní komora pomohla doplnit ÚS o 13 soudců (z patnáctičlenného ÚS), a to včetně jeho předsedy a místopředsedů.

Vzhledem ke své funkci předsedy ÚPV, ale i pravidelného garančního zpravodaje těchto senátních tisků dovolím si několik stručných poznámek k současnému ÚS. Podle mého názoru je pro ÚS typická „pestrost personální“, tj. věková, osobnostní a hlavně profesní, kdy takřka všichni prezidentem Milošem Zemanem jmenovaní soudci mají za sebou různá povolání, počínaje „ryzími“ akademiky přes soudce obecných i obou nejvyšších soudů a konče zkušenými ústavními soudci. Tuto profesní škálu prezident ČR vhodně doplnil i nově jmenovaným soudcem JUDr. Davidem Uhlířem, bývalým advokátem a místopředsedou ČAK. Shodně se svým vyjádřením pro týdeník Ekonom (č. 43/2014) konstatuji, že je určitě přínosné, když ústavní soudci publikují průběžně odborné články a mnozí z nich vedle praxe soudcovské přednášejí na právnických fakultách. Tato profesní rozmanitost se pak nutně projevuje i v přístupu k jejich ústavnímu rozhodování. A dále je pro ÚS charakteristická i „pestrost oborová“, neboť současní ústavní soudci svou původní specializací pokrývají celé spektrum právních oborů, a to krom těch „základních“ (ústavní, občanské a obchodní, trestní, pracovní, správní atd.) i stále důležitějším mezinárodním právem a zejména právem Evropské unie. K tomu je třeba dodat, že úroveň rozhodování ÚS do určité míry ovlivňují i asistenti ústavních soudců, jmenovaní předsedou ÚS z řad právníků, kteří zůstávají před očima veřejnosti poněkud skryti – a objevují se teprve, když sami se stávají soudci (dokonce i ÚS).

Zcela zásadní roli při doplňování sestavy soudců ÚS samozřejmě hraje prezident republiky. Miloš Zeman ihned doplnil (a dále „kompletuje“) úplný počet soudců ÚS, přičemž dodržuje i kritéria, která si sám (veřejně) předem dá – a až na jedinou výjimku se osobně zúčastňuje i „nominačních“ senátních plenárních schůzí. O tom, že horní komora českého parlamentu bere svou povinnost vůči ÚS vážně, svědčí i skutečnost, že ne vždy jsou prezidentské žádosti akceptovány. V roce 2015 končí funkční období dvěma soudcům ÚS – a já chci věřit, že se Senátu podaří vybrat vhodné soudce, a to výhradně dle kritérií „expertních“, nikoliv politických…

Miroslav Antl

předseda Ústavně-právního výboru

Odkaz na první číslo časopisu Senát roku 2015.

Rubrika „Komentář senátora“ na straně 12

http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/75324/63320