Prezident „Santa“ Klaus novoročně naděloval aneb komentář senátora Miroslava Antla k amnestii

V těchto dnech jsem byl osloven dotazem z Parlamentních listů (PL), ale i dalšími spoluobčany – a za všechny si dovolím na svých webových stránkách zveřejnit text své odpovědi čtenáři PL, který najdete i na www.parlamentnilisty.cz :

Dotaz od: Petr Lexa

Vážený pane Antle, mohu se zeptat, co říkáte na amnestii, kterou vyhlásil prezident? I když soudy budou případy přezkoumávat, není to i tak zpochybnění jejich práce a nebo přinejmenším zbytečná práce, kdy něco musí dělat znovu? A navíc, práci mají problém si sehnat mladí lidé, kteří mají za sebou školy. Co nastane nyní, když se propustí cca 6000 vězňů? Co budou dělat? Děkuji za odpověď a dodatečně přeji úspěšný rok 2013

Odpověď (5.1.2013) :

Vážený pane Lexo,

děkuji Vám za Váš dotaz, protože bych se rád vyjádřil k překvapivému a velice problematickému rozhodnutí současného prezidenta České republiky Václava Klause – a Vy jste mi to svým dotazem umožnil, neboť se nikdy se svými komentáři nevnucuji… J

Zkusím být stručný – a napsat alespoň to (z mého pohledu) nejdůležitější:

Toto rozhodnutí končícího prezidenta je podle mého názoru „plivnutím do očí“ statisíců poškozených, kteří zločinně podvedeni dlouhé roky čekali (zřejmě marně) na vypořádání svých nároků v rámci trestního (adhezního) řízení. Tímto rozhodnutím se dostali do složité důkazní situace – a jejich nároky se zřejmě ocitají v nedohlednu. A totéž se samozřejmě týká i majetku státu…!

Amnestie je velká rána pro víru v tzv. Boží mlýny

Jako státní zástupce a zejména jako vysokoškolský pedagog na přednáškách trestního práva jsem zdůrazňoval nerovné postavení poškozených v trestním řízení oproti stále výhodnějšímu postavení pachatelů trestných činů, resp. zločinů. Jako senátor mám možnost aspoň legislativně bojovat za zlepšení práv poškozených – a nutno říci, že poslední novely trestního řádu skutečně postavení poškozených zlepšují (výrazně např. zákon č. 181/2011 Sb. = novela trestního řádu, umožňující uplatnit i právo na vydání neoprávněného majetkového prospěchu a domoci se i náhrady nemajetkové/morální škody). Do toho však přichází těžko uvěřitelná amnestie prezidenta Klause, který využiv/zneuživ svého „aboličního“ práva udělit kolektivní amnestii, zmařil mnohaletou práci orgánů činných v trestním řízení, naděje poškozených, ale i řádných občanů, na to, že se situace v naší společnosti zlepšuje – a policejní orgány, dozorované státními zástupci, začínají aktivně konat.

V Senátu Parlamentu ČR jsem (spolu)organizoval mezinárodní kolokvium právě k situaci na státním zastupitelství, k naléhavé potřebě co nejrychleji přijmout nový zákon o státním zastupitelství a ke zřízení „Speciálního protikorupčního útvaru“, který by se mj. zabýval i nejzávažnější finanční a majetkovou kriminalitou. I tam jsme se shodli na tom, že vyšetřování těchto kauz je nesmírně důkazně a procesně složité a zejména časově náročně. Takže (takřka „císařské“) rozhodnutí o tom, že přípustná hranice trvání trestního řízení je osm let, a to bez jakékoliv opory právní, legislativní aj., znamená skutečně mimořádnou svévoli ve výkladu všech trestně právních norem, včetně evropského práva, resp. judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který nikdy (v žádném svém rozhodnutí) nestanovil „číselně“ tzv. objektivní lhůtu, kterou by nebylo možno v rámci trestního řízení ve státech EU překročit. Tu si stanovil český prezident Václav Klaus – a je s podivem, že zrovna on (se svým postojem k EU) se náhle dovolává Evropského soudu, přičemž však současně sám stanovuje délku objektivní lhůty pro trestní řízení. Argumentuje dále i tím, že státní zástupci musí konat rychleji a nepřímo kritizuje jejich nečinnost.

Jak jsem již opakovaně zmínil, situace na státním zastupitelství se zejména po příchodu nového nejvyššího státního zástupce pana JUDr. Pavla Zemana výrazně zlepšuje – a je to i díky novému vedení NSZ, ale i Vrchního státního zastupitelství v Praze (a v některých krajích). A samozřejmě obrat v činnosti státního zastupitelství je výrazně spjat s odchodem Renáty Vesecké, jejích náměstků, vedení VSZ v Praze aj. Pokud má prezident Václav Klaus pravdu – a státní zástupci měli konat rychleji, pak by neměl zapomínat na to, že právě Renáta Vesecká (a její „kolektiv“) řídili autoritativně celé státní zastupitelství nejméně od roku 2005. Pak (a z mnoha dalších důvodů) nechápu, proč ji stejný prezident navrhl do tak významné funkce jako je zástupce ombudsmana, resp. veřejného ochránce práv, zvláště, jde-li o instituci, která pomáhá občanům nejvýrazněji. Anebo to spolu souvisí…?

Všichni můžeme jen doufat, že tato amnestie, ale i avizované individuální milosti, což je další forma abolice, která rovněž mj. znamená tzv. nepřípustnost trestního stíhání (tj. zastavení trestního stíhání, jeho nezahájení a odložení věcí šetřených a prověřovaných…), neodradí policejní orgány a státní zástupce, ale ani soudce, od aktivního přístupu k darebákům a gaunerům (zejména k těm s „bílým límečkem“, ať jsou v řadách „nedotknutelných“, vlivných… - a jejich významných sponzorů). Dovedu se totiž vžít do psychiky konkrétního policisty, státního zástupce či soudce, kterému někdo náhle zmaří mnohaletou usilovnou a náročnou práci. Je to přinejmenším demotivující – a může znamenat i doživotní ztrátu nadšení pro práci/poslání a víru ve spravedlnost. Tato amnestie je skutečně velká rána pro víru v tzv. „Boží mlýny“, které jednou semelou i zločince, kteří se trestní odpovědnosti úspěšně a dlouhodobě vyhýbají. Určitě znamená tečku (pro mne osobně tři tečky a vykřičník) za privatizací, za mnohamilionovými podvody, defraudacemi, delikventními úvěry, resp. dary státu vybraným jedincům atd.

Nejsem přesvědčen o tom, že se jedná o velezradu prezidenta

Kromě dotazů dostávám desítky podnětů, resp. „výzev“ občanů k podání žaloby na prezidenta republiky pro ústavní delikt, tj. pro velezradu. Společně s hrubým porušením Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku je velezrada jediný delikt, za který může být český prezident odsouzen Ústavním soudem ČR (pouze k žalobě Senátu Parlamentu ČR, k níž však nově musí dát souhlas Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR), a kdy ovšem jedinou sankcí může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt, což vlastně je stejně u Václava Klause vyloučeno, když již prezidentem být nemůže a nelze očekávat skončení takového řízení do dvou měsíců (tj. konec mandátu prezidentského).

Osobně (ač mám mnoho výhrad vůči Václavu Klausovi), nejsem přesvědčen o tom, že jsou v daném případě splněny podmínky pro podání senátní žaloby na současného prezidenta republiky pro velezradu, když není zjevné, zda pohnutky, které jsou mu přisuzovány, jsou skutečně „zločinné“ – a že tedy jde „…o jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu…“. Ostatně v takovém případě bychom nesměli vynechat toho, bez jehož podpisu by amnestie neplatila, tedy předsedu české vlády, který diskutované amnestijní rozhodnutí kontrasignoval (spolupodepsal), což je nová ústavní podmínka pro účinnost rozhodnutí prezidenta o amnestii. Protože nejsem orgánem přípravného řízení trestního, mohu pouze teoreticky poukázat na to, že premiér, stejně jako ministr a další, je tzv. úřední osobou ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (= TrZ) a překročení pravomoci či výkon pravomoci způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu by mohl zavdat podezření z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 TrZ, resp. spíše maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (dle § 330 TrZ). Zajímavým se v těchto souvislostech, o nichž se rovněž diskutuje, jeví i ustanovení § 366 TrZ, což je přečin nadržování, kdy je trestný ten, „… kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu…“. Znovu však zdůrazňuji, že u veškerých podezření je nutno prokazovat tzv. subjektivní stránku, tj. zavinění, zejména úmysl (včetně pohnutky) „pachatele“. Tady se můžeme pouze domnívat, resp. dohadovat, co vedlo prezidenta Václava Klause k takto formulované amnestii (a premiéra ke kontrasignaci, jíž poslal amnestii do Sbírky zákonů). Každopádně prezident republiky právo vyhlásit amnestii či udělit milost má svěřeno Ústavou ČR - a rozsah tohoto jeho oprávnění není nijak omezován.

A co dál?

Občanovi tedy nezbývá než se zlobit, rozčilovat, nadávat, podepisovat petice atd., anebo také chválit a děkovat aj., podle toho, na jaké straně stojíme. Já jsem v té první skupině, ale ani jako senátor sám s tím nic dalšího udělat nemohu – jedině společně s dalšími nejméně 16 senátory podat ústavní stížnost proti článku II. rozhodnutí prezidenta ČR o amnestii, když prošlo Sbírkou zákonů a zjevně útočí na základní lidská práva, zaručená Ústavou ČR, respektive Listinou základních práv a svobod… Jako občan mohu jít aktuálně volit toho kandidáta, u kterého budu předpokládat, že by si jako prezident ČR počínal jinak. Ale i Václav Klaus výrazně svůj názor na abolici změnil.

Uspořádáme o amnestii veřejné slyšení v Senátu

Nepochybuji však o tom, že se o „inkriminované“ amnestii bude v Senátu Parlamentu ČR diskutovat, zvláště když se z médií dozvídám komentáře některých svých kolegů senátorů, hájících rozhodnutí Václava Klause o amnestii (viz vyjádření pana senátora Jaroslava Kubery, předsedy Klubu senátorů ODS, které je mi občany přeposíláno k vyjádření). My jsme se dnes s paní senátorkou JUDr. Eliškou Wagnerovou, která je nejen členkou „mého“ Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, ale i předsedkyní senátní Stále komise pro Ústavu a parlamentní procedury, „na dálku“ dohodli, že společně uspořádáme k této problematice veřejné slyšení v Senátu Parlamentu ČR za účasti předních odborníků na ústavní právo, ale i z praxe, včetně zástupců Ministerstva spravedlnosti ČR a předních představitelů orgánů činných v trestním řízení. Pokud se nám to podaří narychlo „operativně“ svolat a organizačně zajistit, mohlo by určitě aktuální, atraktivní a nepochybně přínosné veřejné slyšení proběhnout v měsíci únoru 2013, kdy by měly být k dispozici i dopady amnestie v praxi orgánů činných v trestním řízení. Tam budeme diskutovat i o dotčených ustanoveních Ústavy ČR, o abolici, resp. o amnestii a milostech – a o jejich dopadu na trestní řízení a občany vůbec…

Máme zkušenosti s amnestií předchozího prezidenta Václava Havla

A pokud jde o další Vaše dotazy, myslím, že v tuto chvíli nikdo přesně neví, kolika lidí se amnestie dotkne (na straně „osvobozených“), když poslední odhady jdou do desítek tisíc (přes 30.000 lidí), nemluvě o těch, jichž se amnestie již dotkla jako poškozených či obětí trestných činů. Doufejme jen, že počet obětí a poškozených se nerozroste o další, kteří budou předmětem útoků ze strany amnestovaných navrátilců z vazby a z výkonu trestu odnětí svobody, když jsou mezi nimi i recidivisté, kteří se dopustí trestné činnosti i účelově proto, aby se vrátili do míst, v nichž jim stát zaručuje lepší podmínky, než mají například naši důchodci (zejména v zimních měsících). Vzpomínám si totiž na první (dosud nejrozsáhlejší) amnestii předchozího prezidenta Václava Havla, kdy jsme jako prokurátoři společně se soudci trávili týdny ve Valdicích a v dalších „kriminálech“ propouštěním i těch nejzávažnějších zločinců. Některé z nich jsme brzy znovu zavírali za další násilné zločiny, mj. i za vraždy, znásilnění a loupeže. Snad tato amnestie nic obdobného nepřinese…

Přeji Vám JEN TO NEJLEPŠÍ = po celý rok 2013…!

Miroslav Antl (senátor)