Odešel Jiří Vícha, legendární házenkář, skvělý člověk a kamarád

V pondělí 14. ledna zemřel ve věku 81 let Jiří Vícha, nejvýraznější házenkářská osobnost v celé historii české házené, ale hlavně skvělý člověk a kamarád. Zpráva hluboce zasáhla také Miroslava Antla, který měl tu čest pokládat se za jeho přítele.

„Společně se Stanislavem Motlem jsme dvakrát navrhovali Jiřího Víchu na státní vyznamenání – Medaili za zásluhy I. stupně. Senát náš návrh akceptoval, ale prezident Václav Klaus ho vždy zamítl, takže se Jirka tohoto uznání za svého života nedožil. Věřím, že nový prezident ocení Jiřího Víchu posmrtně,“ uvedl Miroslav Antl.

Jiří Vícha je nejslavnější český, resp. československý, házenkář a trenér. Narodil se 7. 11. 1931 ve Starém Plzenci.Ve třinácti letech, v roce 1944 Jiřímu zemřela matka a otce zatklo gestapo. Po základní škole se Jiří Vícha nedostal z politických důvodů na střední průmyslovou školu, když okresní národní výbor jeho přijetí nedoporučil. Důvodem nepřijetí na SPŠ byla otcova angažovanost v sociálnědemokratické straně, která skončila na slučovacím sjezdu s KSČ, kde hlasoval proti. Vyučil se strojním zámečníkem. S házenou začal Jiří Vícha ve Starém Plzenci. Ligový dres pak oblékl ve Šťáhlavech a krátce i ve Škodových závodech Plzeň. V roce 1953 už hájil branku tehdejšího ATK (později Dukly Praha ), kde aktivně hrál do roku 1973 a  jako trenér zůstal věrný až do roku 1985. V letech 1970 – 1978, 1982 – 1985 a 1989 – 1991 vedl československou státní reprezentaci. Poté na necelých pět let přijal zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo, kde trénoval prvoligový TV Grosswallstadt, s nímž vyhrál Německý pohár - a v lize se umístili na 2. místě. Po návratu do vlasti byl ještě tři roky koučem českého národního mužstva. Jako hráč pomohl Dukle Praha k patnácti mistrovským titulům a dvěma primátům v Poháru mistrů, v roli trenéra pak k sedmi domácím titulům a jednomu vítězství v Poháru mistrů. Ve své sbírce má čtyři medaile ze světových šampionátů a jednu z olympijských her. Doma i v zahraničí se Jiří Vícha dočkal několika významných ocenění.

Hráčské úspěchy

2. místo - MS 1958 a 1961

3. místo - MS 1954 a 1964

1.místo - PMEZ 1957 a 1963 s Duklou Praha

Trenérské úspěchy

2. místo - OH 1972 v Mnichově

1. místo - PMEZ 1984 s Duklou Praha

2. místo v Bundeslize s TV Grosswaldstadtdvakrát ve finále evropského poháruvítěz Německého poháru.

Vyznamenání a řády

1994 - Cena Mezinárodního výboru pro fair play při UNESCO

1998 - Stříbrný Olympijský řád Mezinárodního olympijského výboru

2001 - Záslužný kříž ministra obrany České republiky

2010 - Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky

Členství

Český klub fair play

Český klub olympioniků

Český olympijský výbor

Jiří Vícha se nepochybně stal nejvýraznější házenkářskou osobností v celé padesátileté historii československé, respektive, české HÁZENÉ a tím i příkladem pro řadu hráčských generací. Stál u osmi z devíti největších československých úspěchů. Z mistrovství světa v letech 1958 a 1961 má stříbrné medaile, z let 1954 a 1964 bronzové. V dresu Dukly Praha odchytal v brance přes 1 200 utkání a dvakrát se stal vítězem PMEZ (Poháru mistrů evropských zemí – 1957, 1964). Jako trenér ji pak dovedl v roce 1984 v této nejprestižnější klubové soutěži rovněž k vítězství (což byl náš poslední mezinárodní úspěch). Byl i trenérem našeho stříbrného olympijského týmu na OH v Mnichově 1972. Jediné, co mu z dalších nejvýznamnějších házenkářských uniklo, byl titul mistra světa z roku 1967. V té době byl totiž vážně zraněný. Toto nejvážnější zranění své sportovní kariéry utrpěl ve Španělsku při utkání československé reprezentace s Rumuny, které se hrálo na betonové ploše. Po srážce s útočníkem týmu soupeře skončil se zlomeným ramenním kloubem dvakrát na operačním stole a dva roky byl vyřazen ze hry. V roce 1984, kdy se konala olympiáda v Los Angeles, naše reprezentační házenkáře z politických důvodů do USA nepustili. Českoslovenští reprezentanti, vedení právě Jiřím Víchnou, se na OH kvalifikovali, ovšem bojkot her jejich účast znemožnil. Zlatou medaili si z těchto z olympijských her odvezla reprezentace Jugoslávie, složená z hráčů mistrovského týmu Metaloplastika Šabac. Tento jugoslávský tým ve stejném roce Dukla Praha (s Jiřím Víchou v čele) porazila ve finále Poháru mistrů – pouhé tři měsíce před olympiádou. Na druhém místě, tedy stříbrní, skončili házenkáři Spolkové republiky Německo, kteří na olympijské hry odletěli místo našich házenkářů.

Jméno Jiřího Víchy je celosvětově spojeno nejen s házenou, ale i s pojmem FAIR PLAY. Byl členem výkonného výboru Českého olympijského výboru, působil jako místopředseda Českého klubu fair play a je členem Českého klubu olympioniků. Dočkal se i mnoha ocenění, z nichž dvě patří do kategorie mimořádných. V roce 1994 obdržel Mezinárodní cenu Fair play při UNESCO a o čtyři roky později v roce 1998 dokonce z rukou předsedy MOV Juana Antonia Samaranche převzal Olympijský řád MOV (který vlastní jen pět českých sportovců: Emil a Dana Zátopkovi, Ludvík Daněk, Věra Čáslavská a Zdeněk Remsa). Pro udělení tohoto řádu za přínos pro světový sport jsou směrodatná nejen sportovní kritéria, ale především lidské hodnoty.Postava Jiřího Víchy figuruje i v knize „Plná bedna šampaňského“ známého spisovatele Oty Pavla: "Hrálo se finále mistrů evropských zemí v házené v Paříži. Dukla hrála proti rumunskému Dynamu. V poslední minutě opustil brankář Jiří Vícha branku a Rumuni, kteří všechny hráče hlídali ho srazili až na brankovišti. Z nařízeného trestného hodu padl gól a Dukla vyhrála."

,,Ocenění si víc než já zaslouží jiní" říká atlet Jan Železný, který na Pražském hradě převzal vyznamenání Za zásluhy. V roce 2001 odpověděl na otázku redaktora Lidových novinUvažoval jste možná, koho ze sportovců byste na státní vyznamenání navrhl vy? „Určitě Jiřího Víchu, kterého si vážím nejen jako bývalého skvělého házenkářského brankáře a později úspěšného trenéra, ale i jako člověka.“Když Jiří Vícha s házenou začínal, založil mu tatínek fotoalbum a hned na první stranu pečlivě vepsal: Jedno si pamatuj, ve štítu měj / dodržuj pravidla, děj se co děj / na hřišti, v životě poctivě hrej / byť bys hrál o život, vždycky fair play. Jiří Vícha si to vzal k srdci a vždycky –  na hřišti i mimo hřiště – se choval jako opravdový gentleman.

ČEST JEHO PAMÁTCE