17.02. ADVOKACIE - prodloužení koncipientské praxe

PARLAMENTNÍ LISTY – otázky = odpověď:

Dotaz:

Od: Nagano 
Dotaz: Co říkáte na to, že chce Česká advokátní komora novelou prodloužit koncipientům praxi ze stávajících tří na pět let? Děkuji za názor.

Odpověď:

 K dané problematice se jako senátor odpovědně vyjádřím v rámci projednávání konkrétního návrhu novely zákona, pokud k nám vůbec v této variantě doputuje.

 Již nyní mohu vyjádřit svůj osobní názor. Osobně jsem přesvědčen, že by se koncipientská praxe v advokacii neměla prodlužovat, když souhlasím s argumentací, že tím by celková doba přípravy na advokátskou praxi, resp. pro výkon funkce advokáta, s absolvovanou právnickou fakultou dosáhla deseti let, což považuji za nesmyslně přehnané – a krom úpravy ve Slovenské republice – zřejmě i za ojedinělé. 

Je navíc logické, že by doba přípravy pro výkon funkce v rámci „specifických“ právnických profesí měla být shodná, kdy justiční zkouška pro (budoucí) soudce následuje po třech letech jejich odborné přípravy, odborná zkouška u státního zástupce je možná rovněž až/už po třech letech a příprava k exekutorské zkouška je také tříletá. Exekutory bych však z této argumentace vynechal, ale pokud jde o potřebnou odbornou přípravu k závěrečné zkoušce, po níž následuje výkon funkce advokáta, státního zástupce či soudce, tato by měla být stejná, zvláště když v praxi lze tyto zkoušky vzájemně započítat.

A pokud by se měly požadavky lišit, pak největší nároky by měl stát mít na "své" státní zaměstnance, resp. "ústavní činitele". Pak bychom mohli uvažovat o tom, že v takové hierarchii mají (i z hlediska Ústavy ČR) „nejvyšší postavení“ soudci, kteří nesou, resp. by měli nést, odpovědnost za („nezávislé“) rozhodování, ať již rozhodují v občanskoprávním či obchodněprávním řízení – a podle mého názoru v nejzávažnějším řízení - trestním, kdy rozhodují o omezení svobody občana, o jeho vině či nevině, o příp. trestu atd. Náročnější požadavky by pak měly být i na státní zástupce, kteří musí být i odpovědnými garanty přípravného řízení trestního, kdy mj. řídí a usměrňují činnost policejních orgánů (mnohdy právnicky vzdělaných), a samozřejmě se od nich očekává, že v dalším řízení budou i úspěšnými a odpovědnými veřejnými žalobci…

V případě, že by se advokátní koncipienti museli odborně připravovat pro výkon další funkce pět let, očekával bych od přípravy státních zástupců dobu ještě delší – a nejdelší pak u justičních (soudních) čekatelů.

Ale to jsou naštěstí jen úvahy, když obecně prodlužování další odborné přípravy pro výkon uváděných funkcí by diskriminovalo mladé ženy, které pomýšlejí na mateřství (což je v tomto věku přirozené), nahrávalo by to „rodinným klanům“, kde se advokátní „řemeslo“ dědí z pokolení na pokolení (obdobně jak je tomu u notářů), což by nesvědčilo pro rovné postavení a rovnou příležitost…

A ještě přičiním jednu poznámku:

O kvalitě přípravy nerozhoduje tolik „školící“ období a mnohdy rozdílná úroveň praxe, ale prověřit by ji vždy měla (z více stran) důkladná a důsledná závěrečná zkouška. A ty jsou, pokud vím, v advokacii dosti náročné…

 Málokdy sděluji (jako předseda Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR) své názory a stanoviska k zákonům, které do horní komory českého Parlamentu dosud nedorazily, ani neříkám předem, jak budu konkrétně hlasovat. V tomto případě mám jasno již nyní - a pokud takový návrh projde Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, budeme se jím důsledně zabývat. Ostatně jako vždy, když upozorňujeme na nedostatky a chyby v návrzích zákonů – a snažíme se odstraňovat a napravovat pozměňovacími návrhy či doporučením plénu Senátu PČR na zamítnutí.

JUDr. Miroslav Antl (senátor)