K čemu je institut účinné lítosti?

V krátkém sledu přinášíme další odpověď na dotaz z Parlamentních listů.

PARLAMENTNÍ LISTY – otázka = odpověď:

Dotaz:

Od: Horáková

Vláda dnes schválila novelu trestního řádu a trestního zákoníku v rámci níž byl realizován i institut účinné lítosti. Co si o něm myslíte? Podle mě je to absurdní. Pokud je člověk svéprávný a normální ví přeci, co dělá a zlehčovat pak celou skutečnost nějakou lítostí? Kam to povede? Děkuji za váš názor!

Odpověď:

Já mám opačný názor, když od počátku schvalovacího procesu nového Trestního zákoníku (= TrZ), účinného od 1.1.2010, nesouhlasím s vypuštěním ustanovení o účinné lítosti u korupčních deliktů. Toto ustanovení o účinné lítosti právě u skupiny tzv. korupčních deliktů zmizelo - a nikdo na mé připomínky v rámci rekodifikace TrZ nereagoval (mj. jsem dne 1.3.2009 podával písemný návrh na novelu TrZ pro Ministerstvo spravedlnosti ČR – a tato část zůstala bez povšimnutí). Předmětné ustanovení (§ 163 TZ) dříve platného Trestního zákona (do konce roku 2009) bylo dlouhodobě pokládáno za jeden z mála prostředků trestního práva hmotného v boji proti korupci. Podmínky zániku trestnosti u podplácení a nepřímého úplatkářství se vztahovaly pouze na pachatele, který „…úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně a vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu…“. To se nevztahovalo na některé případy podplácení ve vztahu k veřejným činitelům (dnes tzv. úřední osoby).

Podle mého názoru institut účinné lítosti ve spojení s dalšími trestně právními instituty (tzv. korunní svědek aj.) může motivovat pachatele ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, přičemž stát by (znovu)přijetím ustanovení o účinné lítosti nic neriskoval – a byla by podstatně větší šance na důslednější odhalování a řádné vyšetřování (a zejména snad i pravomocné přísné trestání) korupčních zločinů, což je ostatně i součástí prevence. Ta však nesmí už být „nabourána“ další amnestií, podobnou té novoroční.

Navíc z vládního návrhu vyplývá, že o trestním stíhání (či nestíhání) podezřelého by neměl rozhodnout policejní orgán, ale státní zástupce, přičemž jeho rozhodnutí by měl navíc vždy přezkoumávat ještě Nejvyšší státní zástupce, který by mohl jeho rozhodnutí změnit („otočit“). Na to ostatně upozorňuje i předkladatel této významné novely pan JUDr. Pavel Blažek, ministr spravedlnosti.

To jsou velice stručné důvody, proč já osobně souhlasím s touto legislativní snahou české vlády – a pokládám ji za jeden z (velmi) mála navrhovaných reálných protikorupčních nástrojů v posledních (třech) letech. Kdyby byl tento institut převzat z původního trestního zákona do nového trestního zákoníku, mohli bychom dnes již posoudit, zda ve spojení s institutem spolupracujícího obviněného, resp. korunního svědka, a dalšími nástroji (možnost upuštění od potrestání aj.) by byl „protikorupční boj“ skutečný a účinný.

S pozdravem

Miroslav Antl

(senátor)